Přečetla jsem do školy #3

Protože teď skoro vůbec nestíhám čtení knih, které bych si přečíst chtěla, a čtu v podstatě pouze knihy do školy (pro upřesnění - studuju českou filologii se zaměřením na editorství), rozhodla jsem se založit si novou rubriku Přečetla jsem do školy. Je to z toho důvodu, aby blog úplně nestál a aspoň jednou týdně se tu objevil nějaký článek. V této rubrice vám tedy budu v pár větách představovat knihy klasiků, co jsem v rámci studia přečetla.

Strakonický dudák

Jako první tu dneska mám Strakonického dudáka. Tohle je jedna z těch knih, do kterých jsem se nepouštěla úplně s odporem, protože už jsem předem zaslechla, že se dají číst. A po dočtení s tím musím souhlasit. Nadšená jsem z toho rozhodně nebyla a jedno přečtení mi stačilo, ale opravdu to byla jedna z těch stravitelnějších knih, co jsem do školy četla. Hlavní postava byla sice pěkně na zabití, ale příběh byl poměrně stravitelný. Pro mě bylo tohle dílo takový průměr. Nejedná se o knihu, která by mě bavila, ale ani o knihu, u které bych si samou nudou nebo frustrací rvala vlasy, což považuju za pozitivum. :D Strakonický dudák se opravdu dá. 

Máj

Máj určitě všichni znáte a věřím, že většina z vás ho i četla, protože se rozhodně jedná o jedno z nejčtenějších děl k maturitě. Já si ho ale k maturitě nepřečetla, zvolila jsem si místo něj jiné knihy, takže jsem to musela teď na vejšce před zkouškou z české literatury napravit. A musím říct, že mě Mácha ani trochu neuchvátil. Vzhledem k tomu, že je to jedna z nejčtenějších poezií k maturitě, jsem si myslela, že to bude stejně čtivé jako třeba Kytice, ale bohužel. Máj mým šálkem kávy rozhodně není. Můžu k tomu říct jedině to, že jsem ráda, že je to tak krátké, takže jsem měla za chvilku dočteno...

Babička
Babička je u mě velmi podobný případ jako Máj. K maturitě jsem ji nečetla, protože mi lezlo krkem, jak kolem ní všichni tolik nadělají s tím, že se jedná o naše kulturní dědictví a bla, bla, bla. Dalo by se říct, že jsem si tu knihu nevybrala, protože jsem si chtěla hrát na rebela. Ale studium české filologie mi to opět pokazilo a já se do knihy stejně musela o rok později pustit. :D A na rozdíl od Máje musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Netvrdím, že by mě to vyloženě bavilo, protože ono se v té knize vlastně skoro nic neděje, babička prostě jen hlídá vnoučata a vypráví své příhody, ale četlo se to příjemně. Za mě jedna z těch lepších knih, co jsem ke zkoušce četla, což mě hodně překvapilo. Byla jsem přesvědčená, že zrovna u Babičky budu pořádně trpět, a ono nic. :)

A to je pro dnešek vše. S další trojicí knih se tu objevím zase někdy příště. :)