Recenze: Playground

Název: Playground

Autor: Lars Kepler

Žánr: Fantasy, Thriller
Počet stran: 440
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Host

Anotace: Co se stane během těch vzácných vteřin, kdy se zastaví srdce? Jasmin Pascalová‑Andersonová má hodnost poručíka švédské armády. Během mise NATO v severním Kosovu se její jednotka ocitne v boji. Jasmin ztratí dva ze svých mužů a sama je těžce zraněna. Na celou minutu a čtyřicet vteřin se jí zastaví srdce, potom je však přivedena k životu. Po probuzení mluví o své zkušenosti z klinické smrti: ocitla se v tajemném přístavním městě, jež představuje přechod mezi životem a smrtí a v němž panuje krutý a nespravedlivý systém. Jasmin je ze svých zážitků zmatená a rozrušená. Co se stalo během těch vzácných vteřin, kdy se jí zastavilo srdce? A jak se jí podařilo překonat nástrahy města a vrátit se do života? Jasmin se ve Stockholmu léčí z posttraumatického stresového syndromu, opustí armádu a snaží se vést poklidný život. Až do dne, kdy jí vážná dopravní nehoda opět obrátí svět vzhůru nohama. Lékaři v nemocnici operují Jasminina syna, aby mu zachránili život. Během operace mu však musejí na okamžik zastavit srdce. Nikdo neví, kolik pravdy je na příbězích těch, kteří se navrátili z blízkosti smrti. Ale Jasmin nemůže riskovat. Ví, že si její syn sám neporadí a nevrátí se. Kruté přístavní město plné násilí je nebezpečné místo. A ze všeho nejnebezpečnější je hřiště…

Recenze napsána pro knihkupectví Fantasya, kde si ji taky můžete přečíst.

Úryvek:
„Najelo do nás jiné auto,“ zašeptala Jasmin a pohlédla do uličky.
„Kdy se to stalo?“
„Copak na tom záleží?“
„Hodně na tom záleží,“ odpověděl a oči mu potemněly.
„Bylo to dvanáctého prosince.“
„Dvanáctého,“ opakoval po ní.
„Ano.“
Přikývl, jako by to datum znamenalo úlevu, opřel se na židli a chvíli ji pozoroval. Ochutnala slané nudle, ale neměla chuť k jídlu. Tching pokračoval v jídle s lehkým úsměvem na rtech. Tu a tam zalétl pohledem k dívce poblíž kuchyně, která nyní ve dřepu myla nádobí v lavoru.
„Skoro všichni, kdo zemřou, se připojí k davu, který směřuje do přístavu,“ spustil po chvíli a osušil si ústa ubrouskem. „Připadají mi jako tažní ptáci, ani na okamžik nezaváhají.“
„Ale ty jsi zůstal ve městě, protože se budeš smět vrátit do života?“
„Doufám… Čas tu plyne mnohem pomaleji, hodiny v přístavu jsou jenom vteřiny ve skutečném životě… Možná jsi ještě teď v autě, možná tam právě dorazila záchranka. Chápeš? Zastavilo se ti srdce, ale je možné, že tě ještě zachrání.“