Recenze: Bohové Olympu - Proroctví

Název: Bohové Olympu - Proroctví

Autor: Rick Riordan

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Bohové Olympu #1
Počet stran: 512
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Vítejte zpátky v Táboře polokrevných! Volné pokračování napínavé dobrodružné série Percy Jackson právě začíná! Do Tábora polokrevných přicházejí noví hrdinové Jason, Piper a Leo. Ale než se stačí pořádně rozkoukat, čeká je nebezpečná výprava, vedená záhadným proroctvím. A podaří se při tom všem vypátrat i Percyho Jacksona, ztraceného hrdinu?
Není tak zlé probudit se v autobuse cestou na školní exkurzi mezi svou dívkou a nejlepším kamarádem. Pořádný malér ale je, když spolužáky nepoznáváš, nevíš ani, kdo jsi sám, a netušíš, jak ses tam vůbec ocitl! A to všechno je jenom začátek, protože na výletě v Grand Canyonu se začnou dít vážně strašlivé věci…

Recenze:

Kdo čtete moje recenze, asi víte, jak moc jsem byla nadšená ze série Percy Jackson. (No a co, že je pro mladší čtenáře?) Právě proto, že se mi knihy tolik líbily, jsem se nemohla dočkat i volného pokračování v podobě Bohů Olympu, ale k prvnímu dílu jsem postupovala bez jakýchkoliv očekávání, protože většinou, když se autoři pokouší o pokračování již ukončených sérií, nedopadá to zrovna ukázkově. U Ricka Riordana to ovšem v žádném případě neplatí. Bohové Olympu mi přidají snad ještě lepší! 

zdroj

Je sice pravda, že jsem knihu četla déle jak týden, což se mi normálně nestává, ale je to bichle a já poslední dobou neměla skoro žádný čas na čtení. Ještě včera mi zbývalo přečíst dvě stě osmdesát stran, ale jak vidíte, stihla jsem to. Když jsem si totiž po obědě ke knížce sedla, byla to akorát ta chvíle, kdy se to pořádně rozjelo, a já zkrátka nemohla přestat! Musela jsem pokračovat dál!  

Proroctví se soustředí na tři nové polobohy Jasona, Piper a Lea, kteří teprve teď dorazí do Tábora polokrevných. Má to ovšem jeden háček – Jason se probudil v autobuse s pořádnou amnézií, kdy si nepamatoval ani ťuk. Piper má být jeho holka? Leo nejlepší kamarád? Jmenuje se Jason? Co se to sakra děje? A aby toho nebylo málo, v Táboře polokrevných Annabeth vede rozsáhlé pátrání po Percym Jacksonovi, který najednou z ničeho nic zmizel. Kde je? Proč se neozývá? Je v nebezpečí? Co se stalo? 

Kniha vyvolala velké množství otázek, a abych se přiznala, ze začátku jsem si neuměla zvyknout na Percyho absenci, protože ho mám moc ráda a v předchozí sérii byl hlavní postavou, takže mi jeho přítomnost připadala jako samozřejmost. Ale věděla jsem předem, že tato série nebude o něm (nebo alespoň ne jenom o něm), takže jsem si později zvykla. I tak se ale těším na další díly a na jeho nalezení, protože chudinka Annabeth je bez něj jako tělo bez duše. 

zdroj

Zatímco Percy Jackson byl psán v ich-formě z pohledu Percyho, Bohové Olympu jsou psány v er-formě a z pohledu hned tří lidí – Jasona, Piper a Lea. Vzhledem k tomu, že jsem si všechny tři téměř hned oblíbila, mi to tak vyhovovalo. 

Pamatujete si Rachelino nové velké proroctví z posledního dílu Percyho Jacksona? Toho s děsivým zněním, které se nemělo stát dalších sedmdesát let? No, tak právě začalo. Hned čtyři měsíce po porážce Titánů přichází další nebezpečí – a dokonce ještě hrozivější. Sedm největších polobohů z proroctví se začíná sjednocovat, ale na konci knihy čtenáři skončí na čísle čtyři. Kdo ale budou ti ostatní? Kdy se sejdou? Budou si rozumět? Jsem opravdu napnutá k prasknutí. 

Co mě na knize ovšem trochu mrzelo, byl fakt, že odpověď na otázky (alespoň většinu) jsme se dočkali až na úplném konci, i když jsem si to poskládala dohromady už dávno předtím, takže buď měl Rick ty odpovědi urychlit, nebo je nějak víc zaobalit, abych na to nepřišla tak brzy. Jde sice o pokračování Percyho Jacksona, což je série spíš pro děti, ale Bohové Olympu se mi zdají jiní – takoví vyspělejší. Nejspíš na tom bude mít podíl i to, že všichni ti dvanáctiletí hrdinové, se kterými jsem se poprvé setkala ve Zloději blesku, jsou dnes už šestnáctiletí teenageři a zažívají tudíž víc akce. 

I přesto, že jsem ale celou zápletku odhalila tak rychle, jsem byla z knihy nadšená a už se nemůžu dočkat dalších dílů!

Úryvek:

Prudce otevřel oči. „Kyklopové!“ 

„Klid, ospalče.“ Piper seděla za ním na bronzovém drakovi, držela ho kolem pasu a hlídala, aby se nesvezl dolů. Leo seděl vpředu. Letěli poklidně zimní oblohou, jako by se nic nedělo. 

„D-Detroit,“ vykoktal Jason. „Nespadli jsme? Já myslel –“             

„To nic,“ ozval se Leo. „Přežili jsme to, ale máš parádní otřes mozku. Jak ti je?“ 
Jasonovi tepalo v hlavě. Pamatoval si na továrnu, šel po lávce, pak se před ním vynořila nestvůra – tvář s jediným okem, mohutná pěst – a všechno zčernalo. 
„Jak jste to – ty Kyklopy –“ 
„Leo je rozpáral,“ hlásila Piper. „Byl úžasný. Dokáže vyvolat oheň.“ 
„To nic nebylo,“ zasáhl Leo rychle. 
Piper se zasmála. „Ty mlč, Valdezi. Povím mu to sama. Vylíčím mu to v barvách.“

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!