Autor: Rick Riordan
Žánr: Fantasy, Young adultDíl: Bohové Olympu #3
Počet stran: 528
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Fragment
Anotace: Chystá se velké setkání řeckých a římských polobohů. Posádka z Tábora polokrevných vyráží po moři na bitevním korábu Argo do Tábora Jupiter. Jejich plány však narušuje proroctví sedmi, které se začíná naplňovat. Skupina hrdinů se proto musí vydat do rodiště antických bohů, krajiny Mare Nostrum. Podaří se jim nalézt tajemná znamení bohyně Athény, která jim v boji proti zlu pomohou? Gaia, síla mocnější než všichni bohové, se dál probouzí a ohrožuje budoucnost civilizace. Čas ubíhá a posádka Arga se musí vydat do boje za záchranu lidstva...
Ani netušíte, jak moc jsem se na třetí díl ze série Bohové
Olympu těšila. Po tom, co bylo sedm polobohů z nového velkého proroctví po
celé dva díly rozděleno, jsem se nemohla dočkat jejich shledání a společného
dobrodružství, protože když se dá dohromady tolik silných polobohů, může to
znamenat jedině problémy a nestvůry na každém kroky. A taky, že jo!
O setkání Annabeth a Percyho po více jak půl roce, co byl Percy nezvěstný, jsem měla opravdu velká očekávání a Rick mě opět nezklamal. Jsem si jistá, že si ani neumíte představit, jak jsem byla šťastná, když ti dva po takové době konečně stanuli tváří v tvář. Rick rozhodně naplnil všechna moje očekávání a dal mi i mnohem víc, až jsem samým štěstím poskakovala. Já normálně nejsem zrovna romantická duše, ale těmhle dvěma zkrátka fandím o sto šest, takže jsem se celou knihu soustředila hlavně na ně a ostatní postavy trochu zanedbávala, ale nemohla jsem si pomoct – Percy a Annabeth jsou pro mě zkrátka top.
Abych se ale dostala i k něčemu jiném, než jen k ústřednímu páru, rychle se přesunu k akčním scénám (jinak bych tu vydržela o Percym a Annabeth kafrat ještě hodinu). Akční a dramatické zvraty byly jako obvykle excelentní a i když jsem se u Ricka už dávno naučila předvídat, kdy na hrdiny něco vyskočí (není to tak těžké, protože na ně něco skáče bez přestávky), stejně mě pořád dokáže překvapovat. Sice na každém kroku očekávám nestvůru, ale téměř nikdy tuhle nestvůru. Rick je pro mě prostě mistr, který mě baví a překvapuje i v případě jeho osmé knihy, kterou od něj čtu. A věřím, že to tak bude nadále.
Když nebudu počítat Annabeth, tak jsem měla určitě nejradši scény Percyho s Jasonem, protože to jsou oba rození vůdci svých táborů a výprav a najednou jsou vhozeni do akce společně. Je předem jasné, že se z nich nestanou nejlepší kamarádi hned na první stisk ruky. Užívala jsem si jejich vůdcovské výstupy, kdy se nemohli shodnout, kdo bude velet nebo sedět v čele stolu, ale zase na druhou stranu jsem to jejich dohadování čekala intenzivnější. Co se mě týče, stali se kamarády až příliš rychle, klidně je mohl Rick ještě chvíli nechat do sebe navzájem rýpat. Ale jako tým jsou spolu taky dokonalí, takže jsem si přišla na své tak jako tak. Hlavně na začátku, když se spolu pouštěli do Oktaviána, jsem se neskutečně bavila. Oktavián je taková osina v zadku, že musí udělat kamarády snad i z Percyho a Árese.
Jak už napovídá samotný název knihy, tentokrát se dostala pořádně do popředí Annabeth, která byla v této sérii doteď poněkud opomínána, což mě mrzelo. Mám ji jako postavu moc ráda, takže se mi opravdu moc líbilo, když se tenhle díl soustředil hlavně na ni a na její chytrou hlavičku.
I přesto, že je Znamení Athény opravdu pořádná bichle, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Jistý podíl na tom mělo to, že jsem si knihu vybrala do svého čtecího maratonu, kdy jsem během dne přečetla více než půlku, ale ani druhý den jsem ji nedokázala odložit a musela jsem pokračovat dál, takže jsem během osmačtyřiceti hodin měla všech 528 stran přečtených. Pro mě je tento díl zatím to nejlepší, co jsem od Ricka kdy četla, a nemůžu se dočkat pokračování.
No, ale ten konec?! Pokud jste se k této sérii ještě nedostali a máte ji v plánu, určitě se ujistěte, že než začnete Znamení Athény číst, budete mít po ruce i čtvrtý díl (Hádův chrám), protože takovýhle cliffhanger snad Rick ještě nikdy nenapsal! Třeštila jsem oči, když jsem si přečetla, co si to na mě vymyslel, a hned jsem listovala na poslední stránku, jestli si ze mě náhodou nedělá srandu. Nedělal... Takže jsem momentálně v pořádně roztržitém rozpoložení a vyloženě se klepu, až se mi dostane Hádův chrám do rukou, protože opravdu nutně potřebuju vědět, jak tohle dopadne!
 |
| zdroj |
O setkání Annabeth a Percyho po více jak půl roce, co byl Percy nezvěstný, jsem měla opravdu velká očekávání a Rick mě opět nezklamal. Jsem si jistá, že si ani neumíte představit, jak jsem byla šťastná, když ti dva po takové době konečně stanuli tváří v tvář. Rick rozhodně naplnil všechna moje očekávání a dal mi i mnohem víc, až jsem samým štěstím poskakovala. Já normálně nejsem zrovna romantická duše, ale těmhle dvěma zkrátka fandím o sto šest, takže jsem se celou knihu soustředila hlavně na ně a ostatní postavy trochu zanedbávala, ale nemohla jsem si pomoct – Percy a Annabeth jsou pro mě zkrátka top.
Abych se ale dostala i k něčemu jiném, než jen k ústřednímu páru, rychle se přesunu k akčním scénám (jinak bych tu vydržela o Percym a Annabeth kafrat ještě hodinu). Akční a dramatické zvraty byly jako obvykle excelentní a i když jsem se u Ricka už dávno naučila předvídat, kdy na hrdiny něco vyskočí (není to tak těžké, protože na ně něco skáče bez přestávky), stejně mě pořád dokáže překvapovat. Sice na každém kroku očekávám nestvůru, ale téměř nikdy tuhle nestvůru. Rick je pro mě prostě mistr, který mě baví a překvapuje i v případě jeho osmé knihy, kterou od něj čtu. A věřím, že to tak bude nadále.
Když nebudu počítat Annabeth, tak jsem měla určitě nejradši scény Percyho s Jasonem, protože to jsou oba rození vůdci svých táborů a výprav a najednou jsou vhozeni do akce společně. Je předem jasné, že se z nich nestanou nejlepší kamarádi hned na první stisk ruky. Užívala jsem si jejich vůdcovské výstupy, kdy se nemohli shodnout, kdo bude velet nebo sedět v čele stolu, ale zase na druhou stranu jsem to jejich dohadování čekala intenzivnější. Co se mě týče, stali se kamarády až příliš rychle, klidně je mohl Rick ještě chvíli nechat do sebe navzájem rýpat. Ale jako tým jsou spolu taky dokonalí, takže jsem si přišla na své tak jako tak. Hlavně na začátku, když se spolu pouštěli do Oktaviána, jsem se neskutečně bavila. Oktavián je taková osina v zadku, že musí udělat kamarády snad i z Percyho a Árese.
 |
| zdroj |
Jak už napovídá samotný název knihy, tentokrát se dostala pořádně do popředí Annabeth, která byla v této sérii doteď poněkud opomínána, což mě mrzelo. Mám ji jako postavu moc ráda, takže se mi opravdu moc líbilo, když se tenhle díl soustředil hlavně na ni a na její chytrou hlavičku.
I přesto, že je Znamení Athény opravdu pořádná bichle, měla jsem ji přečtenou za dva dny. Jistý podíl na tom mělo to, že jsem si knihu vybrala do svého čtecího maratonu, kdy jsem během dne přečetla více než půlku, ale ani druhý den jsem ji nedokázala odložit a musela jsem pokračovat dál, takže jsem během osmačtyřiceti hodin měla všech 528 stran přečtených. Pro mě je tento díl zatím to nejlepší, co jsem od Ricka kdy četla, a nemůžu se dočkat pokračování.
No, ale ten konec?! Pokud jste se k této sérii ještě nedostali a máte ji v plánu, určitě se ujistěte, že než začnete Znamení Athény číst, budete mít po ruce i čtvrtý díl (Hádův chrám), protože takovýhle cliffhanger snad Rick ještě nikdy nenapsal! Třeštila jsem oči, když jsem si přečetla, co si to na mě vymyslel, a hned jsem listovala na poslední stránku, jestli si ze mě náhodou nedělá srandu. Nedělal... Takže jsem momentálně v pořádně roztržitém rozpoložení a vyloženě se klepu, až se mi dostane Hádův chrám do rukou, protože opravdu nutně potřebuju vědět, jak tohle dopadne!
Úryvek:
Světlé vlasy jí padaly na ramena. Bouřkově šedé oči pobaveně zářily. Vzpomněl si na svůj první den v Táboře polokrevných před pěti lety, když se probral z omráčení a zjistil, že nad ním Annabeth stojí. Tehdy mu řekla: Když spíš, slintáš.
Taková to byla romantička.
„Co-co se děje?“ zeptal se. „Už jsme tam?“
„Ne,“ zašeptala. „Je hluboká noc.“
„Chceš říct…“ Percymu se rozbušilo srdce. Uvědomil si, že je v pyžamu, v posteli. Asi vážně slintal nebo aspoň ze spaní pochruboval. Jistě má strašně přeleželé vlasy a z pusy mu rozhodně nevoní. „Ty ses vplížila ke mně do pokoje?“
Annabeth obrátila oči ke stropu. „Percy, za dva měsíce ti bude sedmnáct. Nemůžeš se přece bát maléru s trenérem.“
„No, vidělas tu jeho palici?“
„Kromě toho, Chaluhový mozečku, jsem si jen říkala, že se půjdeme projít. Neměli jsme vůbec čas být spolu sami. Chci ti něco ukázat – své oblíbené místo na lodi.“
Percymu se pulz hnal jako splašený, ale nebylo to ze strachu z Hedgea. „Můžu si, no, nejdřív vyčistit zuby?“
„To bys měl,“ usmála se na něj Annabeth. „Protože ti jinak nedám pusu. A když už budeš v tom, taky se učeš.“
Super recenze! ^^
OdpovědětVymazatJsem zvědavá, co řekneš na Hádův chrám! :))
Díky! :) No, já si jsem jistá, že budu nadšená. A po takovémhle konci se fakt nemůžu dočkat, až se mi dostane do rukou! :)
Vymazat