Recenze: Ententýky

Název: Ententýky

Autor: M. J. Arlidge

Žánr: Thriller
Počet stran: 360
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Beta

Anotace: Když se mladí milenci probudí z hlubokého spánku navozeného drogou, jsou sami na neznámém místě, uvězněni bez jídla a pití. U pohozené pistole leží vzkaz: Živý se odtud dostane jen ten, kdo zastřelí toho druhého… Policejní inspektorka Helen Graceová hledá sériového vraha, jehož psychicky zlomené oběti se jen obtížně vyrovnávají s prožitou hrůzou. A rozluštit záhadu se jí daří teprve ve chvíli, kdy si postupně uvědomí souvislosti, které zdánlivě nelogické vrahovo jednání propojí se zasutými traumaty jejího vlastního života. Brilantně napsanému detektivnímu románu nechybí dramatický závěr s thrillerovými prvky.

Recenze:

V sobotu jsem účastnila 24hodinnového čtecího maratonu a knihu Ententýky jsem ten den během pár hodin přečetla. Byla jsem na ni hodně zvědavá a těšila jsem se, protože obálka vypadá naprosto skvělě a hlavně anotace mi zněla moc dobře, takže jsem byla opravdu natěšená, až se začtu. A musím říct, že mě knížka nezklamala.

Hlavní hrdinkou je inspektorka z oddělení vražd Helen Graceová, což se u moc detektivních sérií nevidí. Ve většině případů bývá hlavní postavou muž, takže mi byla kniha hned od začátku sympatická, protože je to něco jiného, než na co jsem zvyklá. Ale ženskou policistkou v hlavní roli to rozhodně nekončí. Tahle kniha se totiž odlišuje i hlavním záporákem, kterého se Helen snaží chytit.

Sériový vrah, který se na scéně objevuje opravdu často, totiž nezabíjí tak, jak byste asi čekali. On své oběti (vždy ve dvojnících) pouze unese a pak je zavře bez jídla a vody na místo, odkud není úniku. A zachránit se může pouze jeden z nich tím, že zavraždí toho druhého. Tento vrah se nevyžívá ve vraždění, ale v psychickém a fyzickém mučení svých obětí. Užívá si, jakým způsobem je dokáže zničit. Ten, kdo ze dvojice zemře, je pochopitelně mrtvý, a ten, co přežije, jako kdyby byl taky, protože se bude muset vyrovnávat s pocitem viny, že někoho zavraždil. Docela psycho, že?

zdroj

A pozor! To stále není všechno. Tím sériovým vrahem je totiž taktéž žena (nebojte, tohle není žádný spoiler, protože se to čtenář dozví hned po dvaceti stránkách). Tím je kniha opět jedinečná, protože buďte upřímní, o kolika sériových vražedkyních jste slyšeli? Samozřejmě jsou některá jména známá, ale v drtivé většině případů je sériový vrah vždycky muž, proto je tento příběh opravdu zajímavý.

Helen je typická workoholička a kariéristka, protože nemá žádnou rodinu, děti nechce, pracuje od nevidím do nevidím, a ráda postupuje ve svém kariérním žebříčku nahoru. V soukromém životě se ale potýká s démony, kteří ji straší už od dětství. Vím, zní to jako typické klišé, ale autor to opět zpracoval naprosto jinak a opravdu skvěle. Hlavně postava Jakea, který je s jejími vnitřními démony trochu spojený, se mi moc líbila. Sice se tam dohromady objevil jen asi na deseti stránkách, ale postava je to opravdu povedená.

Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout – jistě, určitý podíl na tom mělo to, že jsem se účastnila čtecího maratonu, ale i bez toho bych knihu horko těžko odkládala. Po celou dobu jsem byla napnutá, jak to bude pokračovat a jako obvykle jsem si v hlavě střádala všechny možné konspirační teorie. Bohužel mě ale trochu mrzí, že jsem to, podle čeho vrah vybírá své oběti, a dokonce i samotnou identitu vražedkyně, vydedukovala dřív, než policejní tým. Mám mnohem radši, když jsem na konci překvapená a nevěřícně kulím oči, ale co se dá dělat. I přesto, že jsem na vraha přišla dřív než Helen, se mi kniha vážně moc líbila a hned jsem ji přeposlala tátovi, který si ji chce taky přečíst.

Sice bych ji asi nezařadila mezi thrillery, protože mi Ententýky přišlo jako typická (i když v mnoha ohledech jiná) detektivka, ale já čtu jak thrillery, tak i detektivní příběhy, takže mi to bylo jedno. Knihu jsem si užila tak jako tak.

Po dočtení jsem si i trochu zasurfovala na internetu a zjistila jsem, že série o Helen Graceové má už tři díly. Netuším, jestli se nakladatelství Beta chystá další díly vydat, ale v případě, že ne, dost výrazně uvažuju nad jejich koupí v angličtině, protože bych moc ráda věděla, jak bude tento příběh pokračovat.

Úryvek:
„Jak jste se dozvěděla, že je ve špatném stavu? Vy jste se s ním po jeho propuštění viděla?“ 

Tentokrát se odmlčela na delší chvíli. Opravdu to trvalo, než odpověděla: 

„Jednou jsem se vypravila k němu domů. Zazvonila jsem a požádala, jestli bych se s ním nemohla vidět. Nabídla jsem mu své služby, ale on neměl zájem.“ 

„Jak jste se dozvěděla, kde bydlí?“ 

„To nebylo těžké zjistit. Stačilo sledovat noviny.“ 

„Takže jste ho sledovala domů?“ 

„Nejsem si jistý, jestli se mi líbí, jak to podáváte, paní inspektorko,“ vložil se do hovoru právník. 

„Omlouvám se, Sandy. V životě by mě nenapadlo, že jste taková citlivka. Jak dlouho jste léčila Diane Andersonovou?“ obrátila se Helen zpátky k podezřelé.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Beta. Moc si toho vážím!

Knihu si můžete zakoupit na jejich e-shopu.