Recenze: Císařovy čepele

Název: Císařovy čepele

Autor: Brian Staveley

Žánr: Fantasy
Díl: Kronika Netesaného trůnu #1
Počet stran: 448
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Fantom Print

Anotace: Kruh se uzavírá. Sázky jsou vysoko. A staré pravdy znovu ožijí… Císař byl zavražděn a ponechal Annurské císařství ve zmatku. Jeho potomci teď musejí pohřbít žal a připravit se k odhalení spiknutí. Císařova syna Valyna, který prochází výcvikem pro nejvražednější bojovou sílu říše, zastihne zpráva daleko za mořem. Očekává potíže, ale po několika „nehodách“ a po varování umírajícího vojáka si uvědomí, že je v nebezpečí i jeho život. Než však může podniknout jakoukoliv akci, musí přežít žoldnéřskou brutální závěrečnou iniciaci. Mezitím císařova dcera, ministryně Adare, pronásleduje otcova vraha přímo v sídelním městě. Dvorská politika jí může být osudnou, touží však po spravedlnosti. A Kaden, dědic říše, studuje ve vzdáleném klášteře. Tam nelítostným způsobem vyučují učedníci Prázdného boha a Kaden to musí zvládnout, aby získal jejich pradávnou moc. Když dorazí císařská delegace, umí už dost, aby dokázal vycítit zlé úmysly. Bude mu to však stačit k přežití, až se dají do pohybu dlouho skryté síly?

Recenze napsána pro ČBDB, kde si ji taky můžete přečíst.

Úryvek:
Valyn odvrátil oči od Annick, zaváhal… a pak vystoupil. „Já půjdu.“
„Ó, Světlo říše vykročilo, aby vedlo své ubohé poddané vlastním odvážným příkladem.“
Valyn si posměšku nevšímal. „Co chcete, abych udělal?“
„Ty?“ zeptal se Fane. „Po tobě nechci nic.“ Přelétl očima kadety. „Annick, pojď sem.“
Když dívka vykročila, trenér vytáhl kotvu dvakrát větší než Valynova hlava a dlouhý kus provazu. Se slyšitelným žuchnutím položil závaží na palubu a podal provaz Annick. Valyn cítil, jak mu tuhnou svaly, a přinutil se ke klidu. Je to jenom cvičení, říkal si. Ať se v tom podkroví stalo cokoliv, tohle je jenom cvičení. 
„Vy idioti jste už tohle cvičení dělali,“ pokračoval Fane, „ale vždycky jen v mělkých vodách přístavu. Dnes uvidíme, jestli jste připravení plavat se žraloky. Do toho,“ řekl a otočil se k Annick, ale ta už začala.
Rychlými, sebejistými pohyby ovinula Valynovi provaz kolem kotníků, jednou, dvakrát, potřetí, a utáhla ho tak pevně, že začínal ztrácet cit v chodidlech ještě dřív, než skončila. Během práce se na něho podívala, provrtala ho ledově modrýma očima, ale neřekla nic a vrátila se k úkolu, protáhla provaz velkým okem na kotvě a pak ho znovu a znovu provlékala tam a zpátky. Valyn se koutkem oka pokoušel podívat, jaký uzel váže, ale Fane mu dal políček přes obličej.