Recenze: Králové Clonmelu

Název: Králové Clonmelu
Autor: John Flanagan 
Žánr: Fantasy 
Díl: Hraničářův učeň #8
Počet stran: 392
Rok vydání: 2014 
Nakladatelství: Egmont 

Anotace: Will je na každoročním hraničářském sněmu, ale Halt vyšetřuje záhadné události na západě. Když se konečně vrátí, přináší špatné zprávy. V Hibernii to vře. Lživá náboženská sekta, která si říká nezasvěcení, rozsévá zmatek a vyvolává vzpoury, a pět ze šesti hibernských království už bylo rozvráceno. Nyní je v ohrožení šesté, království Clonmel, a Halt, Will a Horác se vydají na cestu, aby v něm pomohli znovu nastolit pořádek. Budou jim na výpravě užitečná tajemství z Haltovy minulosti? Jeden hraničář obvykle dokáže zabránit vzpouře, ale tentokrát možná nebudou stačit ani dva...

Recenze:
Zatímco se Will spolu s ostatními hraničáři účastní pravidelného hraničářského sněmu, na kterém se kontroluje pokrok nových učňů, mluví se o situaci v království a případně se přerozdělují léna, Willův bývalý učitel Halt chybí. Ten na západě v nezávislé araluenské přístavní vesnici, která nepatří pod žádné léno, kontroluje zvěsti o výskytu nebezpečné náboženské sekty. Když se na sněmu konečně objeví, nepřináší dobré zprávy. Zvěsti o sektě se totiž ukázaly jako pravdivé a aby toho nebylo málo, jedná se o vyznavače boha Alseiasse, kteří si říkají Nezasvěcení. A s těmi už má Araluen své zkušenosti…

Nezasvěcení jsou velmi nebezpečnou sektou, která svými manipulacemi a triky uchvacuje jednu vesnici za druhou, až se nakonec dostanou i k vládě nad celou zemí. Araluenští hraničáři se sekty už před spoustu let zbavili, ala jak to tak vypadá, nerozprášili je úplně. Nezasvěcení se pouze přestěhovali na ostrov Hibernie, kde už uchvátili pět ze šesti království. A jakmile bude Hibernie kompletně pod jejich mocí, nebude trvat dlouho, než plnou silou udeří i na Araluen, kterému mají co vracet.

zdroj

Hraničáři se proto dohodnou, že nebudou čekat, až se Nezasvěcení uráčí vrátit, a zastaví je ještě předtím, než bude jejich domov opět v ohrožení. A tak se nově vytvořená jednotka pro zahraniční mise složená z Halta, Willa a Horáce vypraví do Hibernie, aby zachránila poslední tamní neuchvácené království Clonmel a pokud možno se i této lživé sekty zbavila jednou provždy. To však nebude vůbec nic jednoduchého. Nezasvěcení už svá semínka zaseli a mají několik stovek stoupenců, zatímco naši hrdinové jsou pouze tři. Ale pokud je tohle někdo schopný vyřešit, tak jedině Halt se svým bývalým učněm! 

Králové Clonmelu opět pokračují v autorem nastaveném systému, kdy v jednom díle nakousne nový příběh a v tom dalším ho dořeší. Tento díl je právě tím prvním příkladem, takže se na konci knihy nedočkáte zakončení a budete muset okamžitě popadnout tu následující. Tento díl čtenáře zavede do cizí země, jakou ještě neměli tu čest navštívit, což je rozhodně zajímavé, ale taky to znamená, že kromě ústřední trojice bude zase velký nedostatek ostatních oblíbených postav. Alyss, Gilan, Crowley, Jenny nebo lady Paulina se tam pouze mihli a třeba taková princezna Evanlyn se v příběhu neobjevila, už ani nepamatuju…

Kniha je stejně jako její předchozí díly vtipná, akční a plná dobrodružství, ale i když nejsem schopná přijít na důvod, nějak jsem se do ní po celou dobu nedokázala pořádně začíst. Zdálo se mi, jako kdyby autorovi už došla inspirace a další pokračování Hraničářova učně ze sebe tlačil. Opravdu nevím, jak to mám pojmenovat, protože když nad knihou přemýšlím zpětně, uvědomuju si, že byla opravdu zajímavá a nápad s náboženskou sektou vskutku originální, ale zkrátka jsem se do ní nedokázala pořádně ponořit a až na poslední čtvrtinu ji četla hrozně trhaně a nepravidelně.

Za velké plus ale považuju to, že i když je Will hlavní postavou, Králové Clonmelu byly spíš Haltovou knihou. Konečně se čtenáři dozvěděli něco o jeho minulosti a rodině, na což jsem čekala už od prvního dílu, takže mě to opravdu moc potěšilo. V konečném výsledku jsem tedy opět spokojená, ale rozhodně tento díl řadím mezi ty slabší kousky, co se v této sérii nachází. Raději si teď dám od Hraničářova učně malou pauzu a do zbývajících dílů se pustím později. Nerada bych si ten skvělý čtenářský zážitek zkazila tím, že budu Johnem Flanaganem přesycená.

Úryvek:

Někdo zakašlal.
Horác se ihned prudce vztyčil na posteli, chvilku zmateně uvažoval, kde je, a pak si vzpomněl. Světla za oknem ubylo a na Dun Kilty se snášela tma. Podíval se na Halta. Hraničář pořád ležel natažený na posteli s rukama za hlavou. V slabém světle Horác rozeznal, že Halt má zavřené oči, nicméně hraničář promluvil, aniž je otevřel.
„Tys tam venku chytil ošklivý kašel,“ řekl.
„Já už myslel, že jsem narazil na Šípkovou Růženku a její ošklivou sestru,“ pronesl další hlas, „které čekají na polibek z opravdové lásky, aby je probudil z hlubokého spánku. Odpusťte mi, že vám v tomhle nevyhovím.“
Horác se otočil za hlasem. V nejtmavším koutě pokoje stála postava v pláštěnce a s kapucí na hlavě – Will, uvědomil si.
Haltův hlas zněl při odpovědi posměšně. „Spánku? Jsem dočista vzhůru od chvíle, kdy jsi zakopl na schodech a narazil do dveří jako jednonohý bojovník při válečném tanci. Kdo by v takovém randálu dokázal spát?“
Zřejmě já, napadlo Horáce. Pak si vzpomněl, že za sebou zamkl dveře, a rád by věděl, jak si s tím drobným problémem dokázal Will poradit. Pokrčil rameny. Will byl hraničář. Ti takové věci umějí. Jeho přítel se zasmál a odpověděl na Haltova slova.
„To je ale zajímavý zvuk, který vydáváte, když jste dočista vzhůru,“ prohlásil, zřejmě stále s úsměvem. „Jak že se tomu říká? Aha, chrápání. Náramný talent. Většina lidí to svede, jen když spí.“