Recenze: Ledová země

Název: Ledová země 
Autor: John Flanagan  
Žánr: Fantasy
Díl: Hraničářův učeň #3 
Počet stran: 288 
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Egmont   

Anotace: Will a Evanlyn plují do Skandie jako zajatci kapitána skandijské vlčí lodě Eraka. Halt přísahal, že Willa zachrání, a udělá vše pro to, aby svůj slib dodržel – dokonce poruší přísahu hraničáře a král je nucen ho vypovědět z Araluenu. Horác, který rovněž chce jet hledat Willa, se k němu připojí a oba společně zamíří přes Galiku do Skandie. Cestou je neustále obtěžují galičtí potulní rytíři, neblaze proslulí spíš jako lupiči a hrdlořezové. Přijedou do Skandie včas, aby Willa a Evanlyn zachránili?

Recenze:

Hraničářův učeň Will byl spolu s královou dcerou Evanlyn unesen skandijskými žoldáky a na vlčí lodi přepraven přes celý oceán do jejich vzdálené země. Ve Skandii na oba čeká život v okovech otroctví. Pro Willa je proto požehnáním, když se kapitánu Erakovi nepodaří předehnat ošklivé bouře a s celou lodí se musí alespoň na měsíc zastavit na odlehlém ostrůvku. Tam Will udělá cokoliv, aby udržel Evanlynin původ v tajnosti a vymyslel pro ně plán útěku. Protože jakmile se dostanou do Skandie, bude pozdě.

Halt, Willův učitel, se zase pro změnu souží v Araluenu. Byl svědkem únosu svého učně, ale bohužel se nacházel v takové vzdálenosti, že se mohl pouze nešťastně dívat, jak ho Skandijci odvážejí lodí pryč. Jediné, co mohl pro Willa udělat, bylo zakřičet slib, že ho najde. Splnit ten slib už ovšem není tak snadné, jako ho vyslovit. I když by Halt moc chtěl, jeho hraničářská přísaha ho nutí zůstat a nechat Willa napospas osudu. To by to ale nebyl Halt, kdyby se s tím skutečně smířil…

zdroj

Vědomě urazí krále, čímž poruší svou přísahu, takže je okamžitě vypovězen od hraničářů a dokonce i ze země. Ničí ho to, protože hraničáři byli vždycky jeho rodinou a domovem, ale pro záchranu Willa je ochoten vzdát se čehokoliv. Do Skandie však nemusí cestovat sám. Připojí se k němu i bojovnický učeň a Willův nejlepší kamarád Horác, který na rozdíl od Halta dostal povolení od svého mistra, a může se tak k prošedivělému hraničáři přidat. Podaří se jim najít Willa s Evanlyn včas, než je zabije těžká dřina v otroctví? 

Hraničářův učeň je pro mě vyloženě návykovou sérií. Po ukončení druhého dílu jsem okamžitě musela pokračovat tím třetím, jak jsem byla napnutá, co přijde dál. John Flanagan totiž Hořící most ukončil fakt vražedně. Protože jako únos Willa a nešťastný Halt na pobřeží? To jako vážně?! Opravdu jsem v tu chvíli měla chuť někoho pořádně seřvat. Ty postavy vám totiž tak přirostou k srdci, že nebudete chtít dělat nic jiného, než se ponořit do jejich příběhu a přečíst ho nejlépe na jeden zátah.

Právě kvůli tomu, že jsem si hlavní postavy tolik oblíbila, jsem celý díl protrpěla. Nedokázala jsem unést, jak nešťastní všichni byli. Pro Willa jsem ronila slzy, když mu bylo v otroctví ubližováno, pro Halta zase, když se dobrovolně vzdal svého dubového listu a domova, aby mohl jet Willa hledat. To ale nebylo ještě nic ve srovnání s tím, jak mě ničila ta obrovská vzdálenost mezi nimi. Co na této sérii miluju nejvíc, jsou právě společné chvíle Halta s Willem, takže pro mě bylo úplné utrpení, že byli celou dobu od sebe.

Ovšem i přesto, že pro mě byla Ledová země psychicky náročná a citově mě lehce vyždímala, neskutečně se mi líbila! Navíc autorovi skládám poklonu za to, že ve mně dokázal probudit tak silné emoce knihou pro mladší. To je pro mě opravdovou známkou kvality. A i když byli Halt s Willem od sebe, užila jsem je oba dostatečně. Po celou knihu se totiž pravidelně střídaly kapitoly soustředící se oba dva. Zatím se mi každý nový díl líbí víc než ten předchozí, takže jsem vážně zvědavá, jak dlouho to bude ještě trvat. Těším se!

Úryvek:

Erak ukázal palcem k Willovi a pokračoval: „Co to mělo znamenat?“
 „Cože? Aha, ten kluk. Jen se ptal na velkou modrou velrybu,“ odpověděl Svengal.
Erak si zamyšleně mnul bradu.
„Vážně? A jak jste se k ní dostali?“
Svengal mlčel a vracel se v myšlenkách k předchozímu rozhovoru. Nakonec řekl: „Jen chtěl vědět něco o přílivu a odlivu, to je všecko.“ Počkal, jestli má Erak ještě něco na srdci, pak pokrčil rameny a šel dovnitř.
„To chtěl?“ bručel si Erak pro sebe. Na kluka bude třeba dávat pozor, pomyslel si.
Dalších pár hodin zůstával venku před chatou, jako by jen tak podřimoval na sluníčku. Jeho oči však bedlivě sledovaly hraničářského učně, ať se hnul, kam chtěl. Po několika dalších hodinách Erak chlapce spatřil, jak hází do vody kousky suchého dřeva a dívá se, jak je odliv vynáší ven na moře.
„Zajímavý,“ mumlal si po vousy kapitán vlčí lodi. Vtom si všimnul, že Will stojí, rukou si cloní oči a civí k vjezdu do přístavu. Podíval se tam také a překvapeně vyskočil.