Recenze: Nositelé dubového listu

Název: Nositelé dubového listu
Autor: John Flanagan 
Žánr: Fantasy 
Díl: Hraničářův učeň #4
Počet stran: 312
Rok vydání: 2014 
Nakladatelství: Egmont 

Anotace: Blíží se jaro a Will s Evanlyn mohou konečně prchnout ze Skandie. Evanlyn je však unesena temudžajskými jezdci, příslušníky početného národa, který obývá rozlehlé stepi na východ od Skandie. Will se vydává za nimi, ale jeden chlapec má proti šesti ostříleným temudžajským bojovníkům jen mizivou naději – i když je hraničářským učněm. V poslední chvíli ho vystopují Halt s Horácem a pomohou mu Evanlyn zachránit. Na radost ze shledání však není čas, protože Halt si je jistý, že šest Temudžajů tvořilo pouze průzkumný oddíl velikého vojska, které se chystá vpadnout do Skandie. Čtyři Araluenci musejí Skandijce varovat a nabídnout jim pomoc – pokud ovšem oberjarl Skandijců jejich pomoc přijme. Dokážou zapřisáhlí nepřátelé bojovat bok po boku, aby zachránili své životy a své země před ničivým vpádem nepřítele, který nezná slitování?

Recenze:
Erak, jeden ze skandijských kapitánů, pomohl v zimě Evanlyn a Willovi utéct za zajetí a poslal je do vzdálené lovecké chaty v lesích, která je mimo loveckou sezónu vždycky neobydlená. Teď nastává jaro a s ním konečně i možnost vrátit se zpátky domů – do Araluenu. Evanlyn je ale během kontrolování loveckých pastí unesena temudžajskými vojáky, příslušníky pravděpodobně největšího národa, obývajícího rozlehlé stepi za Skandií, a Will se vydává za nimi. Po těžkých měsících v otroctví je však hraničářský učeň zesláblý a prakticky neozbrojený, takže proti profesionálním temudžajským zvědům nemá sebemenší šanci.

Na poslední chvíli ho však vystopují Halt s Horácem a všichni společně Evanlyn zachrání. Radost z opětovného setkání je veliká, ale jakékoliv oslavy nebo přehnané projevování radosti musí počkat. Přítomnost temudžajských vojáků na skandijském území totiž nevěstí nic dobrého a Halt jako správný hraničář, sbírající informace, chce zjistit proč.

zdroj

Po odhalení vražedného plánu Temudžajů, kteří s obrovskou armádou táhnou na dobyvačnou výpravu, se naše araluenská čtveřice chtě nechtě musí spojit se Skandijci, od kterých se plánovali co nejdříve dostat hodně daleko, protože ať se jim to líbí, nebo ne, právě teď nemají jinou možnost. Cestu domů mají zablokovanou, a tak jim nezbývá nic jiného, než se pustit na opačnou stranu – do srdce Skandie. Jediná věc, která je chrání před popravou nebo návratem do otroctví, je Haltova hraničářská schopnost připravovat vynikající bojové strategie, které teď Skandijci zoufale potřebují…

Na čtvrtý díl jsem se vrhla okamžitě po dočtení toho třetího. Pěkně mě totiž namíchlo, že jsem se celou knihu trápila nad tou obrovskou vzdáleností mezi Haltem a Willem a čekala, kdy se konečně opět sejdou. Protože se tak za celou knihu nestalo, musela jsem ihned pokračovat, abych se k tomu konečně pročetla. A jak jsem byla šťastná, když jsem k tomu konečně došla! Já snad měla ještě větší radost než oni sami a společně s nimi jsem si u jejich setkání pěkně poplakala (začíná se ze mě stávat nějaká plačka, dřív jsem u knih nikdy nebrečela :D).

Nositelé dubového listu je zatím bezkonkurenčně nejlepší díl ze série. Každý díl se mi líbí víc než ten předchozí, ale tento čtvrtý mě opravdu dostal. Nemohla jsem se od něj vůbec odtrhnout. Během prvních padesáti stránek jsem honem spěchala k onomu velkému setkání Willa a Halta, pak jsem byla napnutá jak kšandy, jestli se jim podaří nepozorovaně dostat ze země, bála jsem se, co s nimi provedou Skandijci, když se jim to nepovedlo, ale přikovaná u stránek jsem byla hlavně během druhé poloviny příběhu. Protože páni!

Celá ta velká bitva s Temudžaji byla doslova dech beroucí a tak napínavá, že jsem zkrátka nemohla přestat číst. Drtivá většina boje byla sice popsána z Willova pohledu, který jakožto lučištník stál pěkně vzadu, ale to nemění nic na tom, že to bylo napsané nesmírně čtivě a chytlavě. Willovo lukostřelecké umění a jeho překvapivé velitelské schopnosti mě uchvátily a až do konce bitvy nepustily. Opět musím žasnout nad tím, co všechno se mnou provádí série pro děti… Je to návykové až běda!

Úryvek:

Will pozorně sledoval masu jezdců. V řadě jeho lučištníků ještě stálo sedmdesát pět mužů, několik jich bylo lehce raněných. Jedenáct mužů zabily temudžajské šípy a dalších čtrnáct utrpělo příliš těžká zranění a nemohlo pokračovat v boji. Will odhadoval, že než Temudžajové dosáhnou skandijské linie, stačí vystřelit čtyři salvy. Možná i pět. Což by znamenalo, že na hustý zástup jezdců by se snesly tři stovky šípů a počet zásahů by při tak sevřeném útvaru byl vysoký. Kdyby Will mířil na střed zástupu, našly by cíl i šípy nedostřelené nebo přestřelené.
„Vpřed vlevo, poloha tři!“ zavelel a vše se opět dalo do pohybu.
„Připraveni!“ zvolala Evanlyn.
„Nátah… pal!“ zakřičel Will a rukou dával Horácovi pokyn, aby nechal štíty odkryté. Zatím po nich nestřílejí. Čím víc času mají na to, aby uškodili temudžajské jízdě, tím větší šanci budou mít Halt s Erakem, až budou čelit přímému útoku.
„Znovu nabít!“ vykřikl a čekal na Evanlynino další zavolání. Jakmile se ozvalo, vyslal další salvu. V okamžiku, kdy druhé mračno šípů vyletělo do vzduchu, první salva dopadla a Will viděl, jak jezdci znovu klesají k zemi.