Recenze: Rudá pyramida

Název: Rudá pyramida

Autor: Rick Riordan

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Kronika Cartera Kanea #1
Počet stran: 408
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Myslíte si, že je nějaký med nechodit do školy, věčně létat po celém světě, vozit s sebou jenom to, co se vejde do jednoho kufříku, a nemít žádný pořádný domov? Tak to budete koukat! Už šest let cestuje Carter Kane z místa na místo se svým otcem, věhlasným egyptologem. Pořádně nezná ani vlastní sestru Sadie, která žije s prarodiči v Londýně. Děti se smějí setkat jen dvakrát do roka a tentokrát pro ně otec ještě ke všemu vymyslí nudnou prohlídku Britského muzea. Jenže pozor - egyptští bohové se probouzejí! Začínají nejděsivější Vánoce, jaké kdy Carter a Sadie zažili… Od toho dne se život čtrnáctiletého Cartera a dvanáctileté Sadie obrátí naruby. Sourozenci Kaneovi zjistí děsivou pravdu o své rodině a poznají tajemné egyptské bohy mnohem líp než z otcových výkladů a exponátů v muzeích.

Recenze:

Carter a Sadie Kaneovi nejsou zrovna typičtí sourozenci. Zatímco čtrnáctiletý Carter posledních šest let cestuje po světě se svým otcem, uznávaným egyptologem, jeho mladší sestra Sadie žije v Londýně se svými prarodiči. S tátou a bráchou se vidí jen dvakrát do roka, takže je moc nezná. Většinou se těší, až návštěvní dny skončí, a při poslední návštěvě se ji táta ještě ke všemu rozhodne vzít do Britského muzea. Pěkná otrava, že?

Jenže nic není tak, jak se zdá. Pan Kane totiž ani zdaleka není obyčejný egyptolog. Ví toho o světě mnohem víc, než dává najevo, a při děsivém rituálu s Rozetovou deskou se mu nedopatřením podaří vyvolat dlouho spící egyptské bohy. Jedním z nich je rudý bůh Sutech, který svého osvoboditele uvězní, a je jenom na Carterovi a Sadie aby svého otce našli a zachránili.

zdroj

Ať chtějí nebo ne, musí okamžitě naskočit do již rozjetého vlaku, o kterém nic nevědí. Ještě štěstí, že mají strýčka Amose, který je do celé situace zasvětí. Ukáže se, že sourozenci pochází z linie minulých egyptských faraonů, kteří za svých časů často hostili ve svých tělech bohy. Mají nadání pro magii a velkou zodpovědnost vůči celému světu.

Rick Riordan je můj hodně oblíbený spisovatel, možná i nejoblíbenější, takže jsem se moc těšila, až se po Percy Jacksonovi a Bozích Olympu pustím do jeho další série. Naneštěstí musím říct, že jsem trochu zklamaná. Rozhodně to není špatná série, ale vzhledem k tomu, jak moc miluju ty předchozí dvě, jsem nucena srovnávat a těm bohužel nesahá ani po kotníky.

Řecké a římské náboženství je poměrně známé, takže jsem se ve všech těch bozích a starověkých mýtech orientovala ještě předtím, než jsem si Percyho přečetla, ale o Egyptě toho navzdory tomu, že maturuju z dějepisu, zase tolik nevím. To je určitě jeden z důvodu, proč mě Kronika Cartera Kanea tolik neuchvátila, protože s Percym jsem vždycky věděla, na čem jsem, ale s Carterem a Sadie jsem byla velmi často mimo mísu a dělalo mi problém zapamatovat si všechna ta jména božstev, když jsem o nich nikdy dřív neslyšela.

Taky mě docela mrzí malý počet postav. Percy byl vždycky obklopen obrovským množstvím lidí z Tábora Polokrevných, ale Carter se Sadie jsou na všechno sami. Ve spoustě knížek je taková ta rodinná atmosféra fajn, ale osobně si myslím, že se k tomuto tématu moc nehodí. Líbilo by se mi, kdyby se tam postav objevilo víc, protože se mi z hlavní sourozenecké dvojice zalíbil jenom Carter. Sadie mi lezla strašně na nervy a protože se se svým bratrem střídala po dvou kapitolách u vyprávění příběhu, byla mi poměrně velkým trnem v patě.

Ale jak už jsem psala, ta série není špatná. Kdybych ji četla ještě před Percym, tak bych byla asi nadšená, ale protože jsem si Percyho i Bohy Olympu přečetla dřív, neubráním se srovnávání. A když všechny ty série porovnám, tak je Kronika Cartera Kanea rozhodně nejslabší. Každopádně se určitě pustím do pokračování a jsem zvědavá, jak to dopadne.

Úryvek:

„Jsem Šesmu!“ prohlásil ten zakrvácený lví muž. Upřel zlaté oči na Cartera a naklonil hlavu. Nozdry se mu zachvěly. „Cítím krev faraonů. Lahůdka… nebo si mě troufáte pojmenovat?“
„Po-pojmenovat?“ vykoktal Carter. „Myslíte vaším tajným jménem?“
Démon se rozchechtal. Popadl nedaleký skalní výběžek a rozdrtil ho v pěsti jako zvětralou sádru.
Podívala jsem se zoufale na Cartera. „Nemáš tu náhodou někde to jeho tajné jméno?“
„Mohlo by být v Knize mrtvých,“ napadlo Cartera. „Zapomněl jsem se podívat.“
„Takže?“ zeptala jsem se.
„Zabav ho,“ odpověděl Carter a rozběhl se ke kormidelně.
Zabav démona, pomyslela jsem si. Fajn. Možná si rád zahraje piškvorky.
„Vzdáváte se?“ zaburácel Šesmu.
„Ne!“ vykřikla jsem. „Ne, nevzdáváme se. My vás pojmenujeme. Jenom… Páni, vy máte ale svaly. Snad neposilujete?“
Podívala jsem se na Bastet a ta pokývla hlavou. 
Šesmu hrdě zaburácel a napjal mocné paže. To u chlapa vždycky zabere, co? Dokonce i když je dvacet metrů velký a má lví hlavu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!