Recenze: Spirit Animals - Pokrevní pouto

Název: Spirit Animals: Pokrevní pouto

Autor: Garth Nix, Sean Williams

Žánr: Fantasy, Pro děti
Díl: Spirit Animals #3
Počet stran: 208
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Conor, Abeke, Mej-lin a Rolan patří k hrstce vyvolených, kteří ho mají. S tímto výjimečným poutem získali nadlidské schopnosti, ale i velkou zodpovědnost.
Roky, kdy v Erdasu vládla rovnováha, jsou minulostí. Dobyvatelé se snaží Erdas zničit. Rozpoutali válku a obsazují celá města a země – a s nimi i Mej-linin domov. Dívka už nechce jen čekat a cvičit se v boji, a tak se společně se svým spirituálním zvířetem, pandou Dží, vydává na území sužované válkou. Přátelé jí budou na blízku – ale nejen oni. Nepřítel totiž číhá všude…

Recenze:

Třetí díl Spirit Animals má název Pokrevní pouto, což vzhledem k ději knihy opravdu sedí. Jako obvykle se příběh soustředí na všechny čtyři hlavní hrdiny, ale už i podle obálky je jasné, že se čtenáři tentokrát podívají víc na zoubek Mej-lin. Ta je ze všech čtyř dětí nejmíň oblíbená, jak jsem to tak zpozorovala u ostatních recenzí, a u mě tomu bylo taky tak, právě proto jsem se tolik těšila na knihu, kde dostane více prostoru, protože jsem byla přesvědčená o tom, že ji tam třeba začnu mít i ráda. A nespletla jsem se.

Mej-lin se na konci druhého dílu rozhodla opustit Zelenopláštníky a vrátit se do Čungu, aby pomohla své zemi a v tom nejlepším případě i našla svého otce. Oddělila se od své skupiny, která ji sice potřebuje, ale její útěk je naprosto pochopitelný. Na jejím místě bych si taky přála vědět, zda je můj táta ještě naživu.

zdroj

Tárik s ostatními dětmi – Conorem, Rolanem a Abeke – mají ale i jiné starosti, než se strachovat o Mej-lin. Musejí se pustit za dalším talismanem velkého strážce, tentokrát obrovského slona Dínéše, který se shodou okolností nachází taktéž v Čungu. Jako obvykle je ale na cestě čeká spoustu překážek, které jsou snad díl od dílu náročnější. Snad to ti naši malí hrdinové všechno přežijí ve zdraví :)

Ve druhém díle jsem měla pocit, že se začíná rýsovat takové to dětské zakoukání u Mej-lin a Rolana a Pokrevní pouto mi to jenom potvrdilo. Oběma se po sobě stýskalo, dělali si o sebe starost více než o ostatní, a už se v příběhu i objevily postavy, které si toho také všimli, takže jsem ráda, že jsem mohla vyvrátit svou paranoiu a opravdu se mezi těmi dvěma něco děje. Jsou spolu roztomilí.

Stejně jako u předchozích dílů jsem se u knížky bavila a za dva dny jsem ji měla přečtenou. Jsem si jistá, že mladší děti musí být z této série nadšení, zvlášť když se tolik líbí i mně (a to i přesto že mám o několik let navíc). Čtení Spirit Animals je pro mě vždycky příjemným odreagováním, po kterém sáhnu vždycky mezi náročnější četbou, abych si odpočinula. Tentokrát to bylo mezi povinnou četbou do školy a thrillerem, tudíž Pokrevní pouto své poselství určitě splnilo.

Následující díl bude zase pro změnu zaměřený na Rolana, na kterého jsem čekala od úplného začátku, protože jsem si ho oblíbila ze všech dětí nejvíc, takže se na pokračování moc a moc těším. Určitě s touto sérií budu pokračovat dál a jsem si jistá, že si to v budoucnu ani nerozmyslím, protože tyto knížky pro děti a pro dospělé s dítětem v duši opravdu stojí za to.
 
Úryvek: 
Rolan možná žil ve velkoměstě, ale Conor znal město také a lidé byli všude stejní. Rozhodl se Rolanovi dokázat, že ne všechno, co řekne, je hloupost.
„Vezměte si něco, co vypadá jako náklad určený na loď,“ ukázal na odpadky.
Sám zvedl malý sud. Rolan si vybral karafu na rýžové víno a Abeke pytel, který otočila tak, aby nebylo poznat, že má díru. Tárik popadl bedýnku, uložil do ní svůj vak a vyhodil si ji na rameno.
Zrovna když vyráželi, ozval se od zadních dveří huhňavý hlas.
„Kam kráčíte? Máte přeci hrát!“
Byl to jeden voják. Dobyvatel. Obrovský muž. Stál ve dveřích a mračil se.
Rolan, Abeke a Conor na nic nečekali.
Conor ustoupil na stranu a poslal sud proti vojákovi, takže mu podrazil nohy. Abeke mu přetáhla přes hlavu svůj pytel, aby ztlumila jeho křik, a Rolan ho vzal po té hlavě karafou. Muž zůstal v bezvědomí na zemi.
„Výborně!“ pochválil je Tárik.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!