Recenze: Arkádie - Vzpoura

Název: Arkádie - Vzpoura

Autor: Kai Meyer

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Arkádie #2
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Alcantarové a Carnevarové – dvě znepřátelené rodiny, dva mafiánské klany. Láska a nenávist, intriky a loajalita, něha a násilí.
Po násilném úmrtí své sestry a tety se Rosa Alcantarová takřka přes noc stává hlavou klanu. I když je jí pouhých osmnáct let, nehodlá být pouze pasivní loutkou. Zasahuje do všech záležitostí, což vyvolává u jejích chladnokrevných příbuzných značnou nevoli. Stejně tak jako vztah s hlavou nenáviděného klanu Carnevarů Alessandrem. Rosa nepřestává hledat informace o arkádských dynastiích. Při svém pátrání se dostává do nebezpečné pasti Carnevarů, ale uniká. A nevzdává se. Ještě naléhavěji potřebuje vědět, co před ní Alessandro skrývá. A nejen on… Co je zač tajemná organizace TABULA? Jaké hry hraje rodinný advokát Alcantarů? A kým byl ve skutečnosti její otec?

Recenze:
Na druhý díl Arkádie jsem se poměrně dost těšila. K prvnímu dílu se objevovaly v drtivé většině recenze, které knihu řadily k průměru, kam jsem ji nakonec zařadila taky, protože jsem jí dala tři hvězdičky, ale i tak se mi příběh Alessandra a Rosy moc líbil. Měla jsem pocit, že jsem byla z recenzentů téměř jediná, kdo byl z knihy nadšený. Právě proto jsem se na druhý díl tolik těšila, protože jsem byla hodně zvědavá, jak to bude pokračovat a co si na své čtenáře autor vymyslel tentokrát. Konec prvního dílu totiž sliboval nemalé problémy do budoucna a těch jsem se i dočkala.

zdroj

Rosa i Alessandro se po smrti svých přímých předků stali hlavami mafiánských klanů, které spolu už od pradávna soupeřily o moc a snažily se vzájemně vyhladit. S tím pochopitelně nechtějí mít Rosa ani Alessandro nic společného a oba se pokoušejí své nově nabité dědictví řídit trochu jinak. Přeci by nešli po krku lásce svého života, že.

Jejich vztah a změny ovšem neschvalují jejich příbuzní, ať už jde o Alcantary nebo Carnevary, kteří svou nevoli dávají značně najevo. Alessandro se neustále musí ohlížet přes rameno a na každém kroku očekává pokus o atentát, o který se postaral některý z jeho strýčků. Rosa zase statečně odolává podpisu všech papírů, které k ní chodí na stůl, a snaží se na vlastní pěst vypátrat něco o tajemné organizaci TABULA a najít pravdu o svém otci. To jí rozhodně neulehčuje rodinný právník Trevini, který, jak se zdá, má vlastní postranní úmysly.

Mně osobně se líbil i první díl, ale když se ohlédnu zpátky, musím přiznat, že byl takový mdlý. Autor bezpochyby vymyslel pozoruhodný příběh, který kombinuje dvě má oblíbená témata – mafii a fantasy, ale dalo se to podle mě zpracovat trochu lépe. Ve druhém díle se už ovšem polepšil. Spousta věcí se začala vyjasňovat, takže to nebylo tak zmatené a ve tmě jako dřív, a taky se v příběhu objevilo mnohem víc akce.

V Procitnutí bylo akce sice taky dost a dost, ale scény se mi zdály tak zvláštně zpracované, že jsem ani žádný adrenalin nepocítila. U Vzpoury už ale ano, což mě velmi potěšilo, protože v tu chvíli začal být příběh ještě napínavější a já se ke čtení vracela jako feťák toužící po další dávce. Byla jsem neposedná a nevěděla, jak a kam se mám s knížkou uvelebit, protože se tam neustále něco dělo a já nedokázala sedět v klidu.

Opravdu jsem s druhým díl nadmíru spokojená a moc se těším na poslední knihu a uzavření příběhu, protože věřím, že bude ještě lepší. Na knihách je opravdu krásně vidět, jak se autor postupem času zlepšuje.

Úryvek:

„Kdybych věděl, že sem přiletíš, tak bych –“

Položila mu ruku na zátylek a něžně ho umlčela dalším polibkem. Teprve pak se zeptala: „Co se děje?“

„Mí vlastní lidé se mě chtějí zbavit a dřív nebo později se to někomu z nich podaří. Ale to není nic nového.“ Jeho úsměv byl smutný a odhodlaný zároveň. „A co je s tebou?“ zeptal se. „Nezavolala jsi.“

„Až pak, ano?“

Pohlédl jí do očí. „Něco jsi vypátrala.“

„Dej mi prosím chvíli čas, můžeš?“

„Ublížili ti.“

„Alessandro, prosím… Řeknu ti všechno, ale nejdřív chci být prostě jen tak s tebou. A ne abychom se hned vzájemně zahrnuli svými problémy.“
Vzal ji za ruku a zavedl ji z přistávací plošiny do dřevem vykládaného nitra jachty a pak po pozlaceném schodišti na hlavní palubu. Když opět vyšli ven na vzduch, všimla si Rosa, že obě lodě, Gaia i Colony, jsou k sobě vzájemně přivázány lany tlustými jako paže. Po lávce přešli na druhou stranu.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!