Recenze: Město z popela

Název: Město z popela

Autor: Cassandra Clare

Žánr: Fantasy
Díl: Nástroje smrti #2
Počet stran: 392
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život zase vrátil do normálních kolejí. Ale co je vlastně normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte vlkodlaky, upíry a víly? V druhém díle napínavé série autorka vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde láska vždy znamená nebezpečí a moc s sebou přináší smrtonosné pokušení.

Recenze:
Město z popela navazuje tam, kde skončilo Město z kostí s jen párdenním posunem dopředu, a ještě se během začátku čtenáři dozví, co se během těch pár dnů, které nezažily, stalo, takže za mě veliká spokojenost. Nejsem fanoušek velkých časových skoků.

Jocelyn Frayová je stále v komatu v nemocnici, doktoři netuší, jak ji probudit, a Clary proto bydlí u Lukea, mámina nejlepšího přítele a shodou okolností i vlkodlaka. Oba si odmítají připustit, že se Jocelyn ve Valentýnově zajetí stalo něco nenormálního, s čímž si lidští lékaři nedokážou poradit, a věří, že jednoho dne otevře oči a vrátí se k nim.

zdroj

Clary ovšem není jediná, kdo se potýká s trápením. Kvůli návratu Valentýna, který ještě ke všemu v minulém díle dokázal získat Pohár smrti, se v Institutu objeví inkvizitorka až z Idrisu, kterou žene osobní pomsta a moc ráda by se Valentýnovi pomstila. Okamžitě obviní Jace z toho, že je Valentýnovým špehem a nechá ho uvěznit. A to zdaleka není všechno… Valentýn se totiž opět objeví na scéně a má zájem o další z Nástrojů smrti – Meč duše, který by mu pomohl ovládat démony, se kterými by dozajista dokázal vyhrát válku proti Lovcům stínů a nastolit svou krutovládu.

A kdyby snad někoho napadlo, že se tímto pro naše hrdiny vytvořil dostatek problémů, byl by na omylu. Jace s Clary se totiž musí vyrovnat se zjištěním, ke kterému došli na konci prvního dílu – jsou sourozenci. Za jakýchkoliv jiných okolností by to asi byla skvělá zpráva, jenomže to by se do sebe nesměli před touto šokující zprávou zamilovat. Rána jak pro ně, tak pro čtenáře. I tentokrát mi z nich srdce krvácelo a bylo mi jich neskutečně líto.

Stejně jako u Města z kostí, jsem si Město z popela z prvního čtení před lety pamatovala jen okrajově. Vzpomínala jsem si na kostru příběhu a na své nejoblíbenější (většinou Jaceovy) scény. Jinak mě ale kniha dokázala i podruhé překvapit, protože se mi za tu dobu všechny detaily vysypaly z hlavy, takže bylo skvělé je znovu prožít.

Sice jsem stejného názoru, kterého jsem byla před lety, a to toho, že se mi Město z kostí líbilo o trochu víc, ale opravdu jenom o trochu. I Město z popela je mojí srdcovou záležitostí, ve kterém autorka tentokrát pamatovala i na ostatní postavy než jen na Jace a Clary. Větší prostor dostali k mé radosti Alek s Magnusem, Luke i celá rodina Lightwoodových, které Cassandra konečně představila všechny, takže mohli čtenáři poznat rodiče Aleka a Izzy, i jejich mladšího bratra Maxe, který je mimochodem opravdu roztomilý.

Jediný, s kým jsem měla při čtení trochu problém, byl Simon, kterého jsem zrovna nemilovala ani v prvním díle, ale tady se mi moje nechuť k němu ještě prohloubila. Opravdu nevím, co mi na něm tolik vadí, ale nemám ho ráda a strašně moc mě irituje, což mě štve, protože třeba toho filmového jsem měla vážně ráda. Ale co se s tím dá dělat, že…

Na závěr bych ještě chtěla dodat, že si re-reading Nástrojů smrti opravdu moc užívám a už se nemůžu dočkat, až v něm budu pokračovat, protože tu na mě čeká třetí a čtvrtý díl, které jsem před pár měsíci vyhrála v soutěži, takže bych je chtěla co nejdřív pokořit a vrhnout se na poslední dva díly, které pro mě budou úplnou premiérou, protože jsem je ještě nečetla. Tuto sérii opravdu miluju a vážně ji můžu jedině doporučit!

Úryvek: 
Clary zalapala po dechu a probudila se. V rukou pevně svírala Jaceovo tričko. V ložnici bylo přítmí, jediné světlo pocházelo z úzkého okna vedle postele. Posadila se. Měla těžkou hlavu a bolelo ji za krkem. Pomalu se rozhlédla po pokoji a nadskočila leknutím, když se v šeru jako kočičí oči zablýskl jasný světelný bod.
Jace seděl v křesle vedle postele. Na sobě měl džíny a šedý svetr a jeho vlasy se zdály být skoro suché. V ruce držel něco, co se kovově lesklo. Zbraň? Clary nedokázala přijít na to, proti čemu by se tady v Institutu mohl chtít bránit.
„Vyspala ses dobře?“
Přikývla. Měla sucho v ústech. „Proč jsi mě nevzbudil?“
„Říkal jsem si, že ti odpočinek přijde vhod. Navíc jsi spala jako dřevo. Dokonce jsi i slintala,“ dodal. „Na moje tričko.“
Clary si rychle zakryla rukou ústa. „Promiň.“
„Člověku se moc často nepoštěstí vidět někoho slintat,“ pokračoval Jace. „Zvlášť s takovým absolutním odevzdáním. S otevřenou pusou a tak.“
„Ále, trhni si.“

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.

Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu. (Aktuálně s 20% slevou a poštovným zdarma ;))