Recenze: Modrá jako safír

Název: Modrá jako safír

Autor: Kerstin Gier

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Drahokamy #2
Počet stran: 352
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic! 

Recenze:

Gwendolyn Shepherdová se teprve před pár dny dozvěděla, že je vlastníkem časocestovacího genu a ještě ke všemu majitelkou magie havrana, ať už je to cokoliv. Na to, aby se s tím vším vypořádala, ovšem nezbývá čas, protože musí spolu s Gideonem pokračovat v tajemných úkolech, které jim zadává děsivý hrabě Saint Germain z minulosti. Hrabě, který se Gwendolyn hned při jejich prvním setkání pokusil uškrtit, a je více než jasné, že je záporák první třídy. Ano, přesně s ním je Gwendolyn i přes svůj odpor nucena spolupracovat.

A aby toho nebylo málo, její city ke Gideonovi a Gideonovy city k ní jsou stále zamotanější. Polibky střídají hádky a nedůvěra a tak stále dokola. Může Gwendolyn svému cestovnímu parťákovi věřit, nebo jí toho tají tolik, že už to nepůjde odpustit? Na to vám odpoví jedině pokračování Rudé jako rubín v podobě Modré jako safír.

zdroj

Hodně mě překvapilo, že Modrá začíná úplně přesně tak, kde skončila Rudá, na což nejsem u sérií na pokračování zvyklá. V drtivé většině knih se vždy jedná o časový posun i v řádku let. Kdybych knihy četla hned, jak vyšly, asi bych z toho trochu šílela, že jsem musela čekat na scénu o minutu později kolem jednoho roku, ale protože jsem se k sérii dostala teprve teď, mohla jsem v klidu navázat, čímž mi bylo toto autorčino rozhodnutí nesmírně sympatické. Je až s podivem, že dokázala o takovém krátkém časovém oknu napsat hned tři knihy. Já bych to stoprocentně neuměla takto roztáhnout, aniž by to vypadalo zbytečně a neuměle natažené.

Kerstin se to totiž vydařilo perfektně. Neustále se něco dělo. Akce střídala akci, tajemství střídalo tajemství a tak stále dokola. Neskutečně ji obdivuju za to, jak si celý příběh promyslela. Muselo jí dát obrovskou práci, aby dokázala spojit všechny nitky do sebe tak, aby dávaly smysl.

Spolu se všemi oblíbenými i neoblíbenými postavami z předešlého dílu, se čtenáři tentokrát setkají i s démonem bývalého kostelního chrliče, kterého opět vidí pouze Gwendolyn, protože je jediná, která má schopnost komunikovat s mrtvými. Musím se přiznat, že v prvních dvou scénách mi Xemerius lezl neskutečně na nervy a nedovedla jsem si představit, jak vydržím jeho přítomnost po celou dobu, protože narozdíl od školního ducha Jamese, se Xemerius rozhodl na Gwendolyn pověsit a být jí neustále v patách. Naštěstí to netrvalo dlouho a já si tohoto malého chrliče vyloženě zamilovala. Můžu mít taky takového vlastního slídila, který za mě bude všechny špehovat? Prosím, prosím, smutně koukám!

Druhý díl byl snad ještě lepší než první, a i když jsem na konci zůstala s vyrvaným srdcem, nedokázala jsem říct nic jiného než „Wow!“. Kerstin mě zas a znovu dostala svými promyšlenými tahy a pořádnými šoky, jaké si na své čtenáře připravila. Považuju za štěstí, že jsem se do čtení pustila teprve teď, protože kdybych po takovém konci nemohla hned pokračovat dál, asi bych se zbláznila.

MILUJU TUHLE SÉRII!

Úryvek:
„Můj pocit mi říká, že jste se zase muchlovali,“ poznamenal Xemerius. „Pocit a můj bystrozrak.“
„Nesmysl,“ řekla jsem a Xemerius se štěkavě rozesmál.
„Věř mi, jsem na zemi od 11. století a poznám, jak vypadá děvče, které vyleze z kupy sena.“
„Z kupy sena?“ zopakovala jsem pobouřeně.
„To mluvíš se mnou?“ zeptal se Gideon.
„S kým jiným?“ řekla jsem. „Kolik je vlastně hodin? A propos seno. Mám hlad jako vlk.“
„Přesně půl osmé.“ Gideon mě zničehonic pustil. Slyšela jsem celou řadu elektronického pípání a pak jsem ramenem narazila do zdi.
„Hej!“
Xemerius se znova rozchechtal. „Tomu říkám pravý kavalír.“
„Promiň. Ten podělanej telefon nemá tady dole vůbec signál. Třicet čtyři zmeškaných hovorů, no super! To může být jenom… ach jo, moje matka!“ Gideon si zhluboka vzdychnul. „Nechala mi jedenáct hlasových zpráv.“
Nahmatala jsem zeď a pokračovala podél ní. „Buď mi sundej ten blbej šátek, nebo mě veď!“