Recenze: Královna Tearlingu

Název: Královna Tearlingu

Autor: Erika Johansen

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Královna Tearlingu #1
Počet stran: 432
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Yoli

Anotace: Fascinující fantasy příběh dlouho ztracené královny, její nejisté a nebezpečné cesty na trůn a přátelství i hlubších vztahů, které vznikají, když se temné nadpřirozené síly snaží zničit poslední zbytky dobrých, spravedlivých a věrných. 

Recenze:

Mám pocit, že o Královně Tearlingu slyšel snad už každý, ale v případě, že se mezi vámi najde někdo, pro koho je knížka novinka, moc ráda vás jí provedu.

Hlavní hrdinka Kelsea není typickou protagonistkou, kterou byste v knížce čekali. Není to žádná královna krásy, před kterou se každý klaní. Právě naopak, je to obyčejná tuctová holka s kulatým obličejem, který by s krátkými vlasy vypadal jako klučicí, a s oplácanou postavou. To jediné, co na ní obyčejného není, je to, že je následnicí trůnu v  Tearlingu.

Kelsea celý svůj život žila v chalupě na samotě u lesa, kde ji vychovávali její opatrovníci. Její matka/královna ji poslala pryč hned, jak se narodila, protože se obávala o její život. Nepatřila k zrovna oblíbeným panovníkům a několik lidí z jejího okolí by jejího potomka moc rádi zabili. Teď je Kelsee už devatenáct, její matka je po smrti a ona se musí vydat do hradu a vzít si korunu, která jí právem náleží. V cestě jí ovšem stojí její strýc a regent Thomas, který si na Kelseu objednal Cadeny, ty nejlepší nájemné vrahy v celém Tearlingu, aby ji připravili o hlavu dřív, než dojde ke korunovaci, a on mohl nadále v klidu a pohodě sedět na trůně a rozhazovat státní peníze.

Kelsea se proto musí neustále ohlížet přes rameno, získat korunu, kralovat chudé zemi, připravit se na blížící se válku s Rudou královnou a do toho ještě napravit katastrofální chyby, které před lety napáchala její vlastní matka. Opravdu velká nálož na bedra devatenáctileté dívky…

Královna Tearlingu je vynikající příběh plný bojů, intrik, zrad a nebezpečí. Postavy jsou napsané perfektně a to dokonce tak, že jsem si je všechny ihned oblíbila. (Samozřejmě až na ty negativní, které jsem zase ihned začala nenávidět až do morku kostí.) Kelsea je naprosto skvělá hrdinka, inteligentní a sympatická. O veliteli její gardy Palcátovi, jejím osobním strážci Rafanovi nebo otci zlodějů Kostějovi (miluju tě!) ani nemluvě. Každá postava je jiná, uvěřitelná a nesmírně čtivě napsaná.

Musím se ale přiznat, že na začátku jsem se do knihy nějak nemohla začíst. Četla jsem stále dál a dál a neustále přemýšlela nad tím, co na příběhu všichni vidí tak úžasného, protože jsem Královnu Tearlingu považovala jen za průměrný román. Nebylo to špatné, ale ani to nebylo nic extra. Když se ovšem kniha přehoupla přes polovinu, příběh se neskutečně rozjel a já hltala jednu stránku za druhou. Kdyby ten pomalý začátek netrval půl knihy, nejspíš bys dost důrazně uvažovala nad pěti hvězdičkami v hodnocení, ale protože pro mě byl ten rozjezd opravdu hodně pomalý, nemůžu jinak, než jednu hvězdu strhnout.

A i kdybych dokázala ten začátek hodit za hlavu, rozhodně bych nedokázala přivřít oči nad chybami, kterých se v knize neobjevilo zrovna málo. Na to, že jde o nakladatelství Yoli, se tu jedná o opravdu hodně slabou korekci. Na začátku se tam těch chyb ještě tolik nevyskytovalo, ale když jsem četla posledních sto stran, našla jsem nějakou chybu snad na každé druhé stránce, a to mě opravdu hodně otravovalo. Na tohle jsem pedant a chci číst knihy bez chyb, takže bohužel.

Ale i s ohledem na to dávám Královně Tearlingu vysoké hodnocení a moc se těším na další díly! Toto bude vážně úžasná nová fantasy série, která si své čtenáře zaslouží.

Úryvek:
Kelsea seděla u stolu v jídelně a hleděla na mapu mortských hranic. Palcát všechny čtyři rohy zatížil hrníčky, aby se nestáčely. „Mně na tom záleží, Lazare. Nemám ponětí, co se stalo nebo jak to zopakovat.“
„Ano, ale to víme jen ty a já, paní. Pomůže nám to, věř mi. Teď si to dvakrát rozmyslí, než na tebe zase podniknou přímý útok.“
Kelsea ztišila hlas, protože si byla dobře vědomá, že kolem zdí stojí stráže. „Co náš zrádce?“
Palcát se zamračil, ukázal na jedno místo na mapě a promluvil podobně tiše. „Nějaký pokrok jsem udělal, paní. Ale nic konkrétního ti zatím předložit nemůžu.“
„Jaký pokrok?“
„Je to teorie, nic víc.“
„To není moc.“
„Moje teorie se málokdy mýlí. Výsosti.“

Recenze napsána pro internetové knihkupectví Kvalitní knihy, jimž moc děkuju za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu.