Recenze: Percy Jackson - Poslední z bohů

Název: Percy Jackson - Poslední z bohů

Autor: Rick Riordan

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Percy Jackson #5
Počet stran: 408
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Jmenuji se Percy Jackson… Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas…Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina?
Zápas o zachování civilizace začíná!

Recenze:

A je to. Už i já jsem dohnala svůj obrovský skluz a dočetla celou sérii Percyho Jacksona. Rick sice napsal ještě volné pokračování Bohové Olympu, které má taky pět dílů, ale to zase příště. Teď jsem na sebe hlavně pyšná, že jsem zdolala Percyho, který se mi vážně nesmírně líbil, a stále mám chuť si namlátit, že jsem jeho čtení odkládala tak strašně dlouho. 

zdroj

Poslední díl čtenářům konečně odhalil znění toho Velkého proroctví, na které jsem byla opravdu hodně zvědavá už od prvního dílu. Stejně jako Percyho mě štvalo, že jsem tolik knih protrpěla s tím, že jsem nevěděla, jak zní. A stejně jako Percy jsem po jeho vyslechnutí (nebo spíš přečtení) chtěla, abych ho nikdy neznala, protože jsem začala být trochu nervózní, jak to s naším hlavním hrdinou vlastně dopadne. 

V tomto díle dostali poněkud větší roli všichni Bohové, kteří se pustili do války proti největší hrozbě, které za poslední tisíce let čelili. Sice jsem jejich válku nemohla prožívat z jejich pohledu, ale bavilo mě to i z pohledu Percyho, který občas utrousil nějakou poznámku, jak se jim daří. Zatímco Zeus spolu se všemi ostatními bojoval na obloze, osamocený Poseidon se snažil udržet svůj podmořský palác proti prastarým bohům moře. 

Největší válkou celého dílu byla ale bezpochyby bitva o Manhattan proti samotnému Kronovi. Čekala jsem nějakou krátkou bitvu, protože Rick se nikdy zrovna nepřetrhl s jejím popisem, takže bylo pokaždé za pár stránek po všem, ale tentokrát jsem se dočkala velkolepé obrany Olympu trvající několik dní, vedenou samotným Percym. Nemusím doufám říkat, že jsem si v tu chvíli přišla na své, protože celá kniha byla nabitá akcí přesně, jak to mám ráda. 

zdroj

Ani na chviličku jsem se nenudila a i přesto, že je poslední díl nejobsáhlejší z celé série, měla jsem ho za chviličku přečtený, jak jsem se od něj nemohla odtrhnout. V knize Poslední z bohů se dokonce objevily všechny postavy, které to až do tohoto dílu přežily, takže jsem si nemohla stěžovat na ničí absenci. Měla jsem Percyho, Annabeth, Grovera, Tysona, Nica a dokonce se vrátila i Thalia, aby pomohla v té nejdůležitější bitvě všech době.

Jediný, kdo mě v příběhu trochu otravoval, byla Rachel. V minulém díle se mi i docela líbila, ale tady mi lezla na nervy, až jsem si říkala, že by mi vůbec nevadilo, kdyby vystrašeně utekla někam hodně daleko. Když ale přišel konec a já zjistila, co si pro Rachel autor nachystal, musela jsem otevřít pusu dokořán, protože tohle jsem opravdu nečekala. Věděla jsem, že tam bude mít nějakou důležitější roli než jenom křen pro Percyho a Annabeth a dokonce jsem v průběhu i začala tušit, jakou roli sehraje, ale to nemění nic na tom, že mě to na konci stejně překvapilo. Ale jsem spokojená s tím, jaký osud jí Rick nachystal.

Takže za mě je Percy Jackson zatraceně skvělá série, a pokud je tu někdo, kdo ho stále ještě nečetl, nedělejte stejnou chybu jako já a moc ho neodkládejte. Zkrátka se do něj pusťte ;)

Úryvek:
S Annabeth jsme se drželi spolu, obrácení k sobě zády. Přejel nade mnou temný stín a já se odvážil vzhlédnout. Nalétávali na nás Blackjack  a Pirožek, kopali nepřátele do přilbic a zas mizeli jako obrovští holubi kamikadze.

Málem jsme se dostali až doprostřed mostu, když se stalo něco divného. Ucítil jsem, jak mě zamrazilo v zádech – jako když podle té staré pověry člověku někdo projde po budoucím hrobě. Annabeth za mnou vykřikla bolestí.

„Annabeth!“ Obrátil jsem se a viděl, jak se hroutí. Popadl jsem ji pod paží. Stál nad ní nějaký polobůh se zakrváceným nožem.

Bleskurychle jsem pochopil, co se stalo. Pokoušel se mě bodnout. Podle pozice čepele by mě zasáhl – nejspíš čistě náhodou – do kříže, do mého jediného slabého místa. 
Annabeth tu ránu zadržela vlastním tělem.  
Ale proč? O mém zranitelném bodě nevěděla. Nevěděl o něm nikdo. 

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!