Recenze: Percy Jackson - Bitva o labyrint

Název: Percy Jackson - Bitva o labyrint

Autor: Rick Riordan

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Percy Jackson #4
Počet stran: 384
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Jmenuji se Percy Jackson… Je mi skoro 15. Svět kolem se zdá být čím dál nebezpečnější. Tábor polokrevných už není, co býval. Luke s Kronovou armádou se snaží dostat se za jeho hranice. Vydáváme se do prastarého Daidalova labyrintu. Jdeš do toho s námi? Musím tě ale varovat, důmyslné podzemní bludiště může člověka dovést kamkoli, zmást, dohnat k šílenství a zahubit…

Recenze:

A mám tu recenzi už na čtvrtý díl Percyho Jacksona. Nikdy by mě nenapadlo, že mě tahle série tolik pohltí, zvlášť když je vlastně pro mladší čtenáře, ale mám poslední dobou období, kdy se vracím ke knížkám, které jsem v dětství nestihla, takže si to užívám. 
 
Anotace knihy a dokonce i samotný název opět říká, co přesně se bude v knížce dít, takže asi nikoho nepřekvapí, když napíšu, že v něm půjde o obrovský Labyrint rozlezlý pod celou Amerikou. Labyrint, který se neustále mění, hostí spoustu příšer a své návštěvníky rozhodně nenechá jen tak odejít. A přesně tam se musí vydat Annabeth, nově stanovená vedoucí další výpravy. 

zdroj

Do Labyrintu se totiž chystá i Luke s Kronovou armádou, aby se díky němu dostali do tábora a zničili všechny Polokrevné. Budou Annabeth s Percym rychlejší než on a zjistí, jak se v Labyrintu orientovat?

Tento díl mě opět hodně bavil a zbožňovala jsem všechny zvraty, které si Rick na své čtenáře nachystal. Někde se dalo odhadnout, jak bude kniha pokračovat, ale někde se vám to nepodaří ani náhodou a přesně to mám ráda. 

Celá zápletka s Labyrintem se mi hodně líbila, beru ji jako vynikající nápad, protože díky němu mohl Rick vymyslet spoustu překážek, které v knize prostě musely být, protože jinak by to přeci nebyl Percy Jackson. Tam aby člověk klidnou kapitolu pohledal...  

Spolu s Annabeth a Percym se k výpravě přidává ještě Grover a Tyson, z jehož návratu jsem měla obrovskou radost. Chyběl mi, když byl zavřený v podmořském paláci svého božského tatíka. Venku vedle Percyho mu to svědčí mnohem víc. 

zdroj

K příběhu se přidala taky nová postava v podobě Rachel, která se mihla i v minulém díle. Už tehdy jsem předpokládala, že si v příběhu vydobude větší roli, ale jistá jsem si tím nebyla, takže jsem ji nezmiňovala. Teď už by to ale byla přímo urážka, kdybych o ní nic nenapsala, zvlášť když přiměla Annabeth k žárlivost, díky svému vřelému vztahu k Percymu. Annabeth a Percymu fandím od prvního dílu a nejradši bych je vzala pod krkem a zakroutila jim s ním, protože jsou oba neskutečně paličatí a ani jeden se stále ne a ne rozhoupat. Můžu jenom doufat, že je Rachel nepředběhne, protože ta se očividně nebojí říkat, co má zrovna na jazyku.

Velkou roli dostal i Nico, malý Hádův syn. Musím se přiznat, že v minulé knize mě trochu štval, protože mi přišel strašně otravný, ale tady si mě získal a udělal si ze mě svého skalního fandu. On je takový dobrák a zároveň i takový zmetek, že ho prostě nemůžete nemilovat! Těším se, co si pro něj Rick připravil ve finále. 
 

V tomto díle mě i příjemně překvapila Clarisse, kterou jsem doteď opravdu neměla ráda, ale teď jsem v pohledu na ni otočila o několik stupňů, protože i ona ukázala, že má přeci jenom nějaké srdce. Řekla bych, že to přišlo právě v čas, protože mířím plnou parou vpřed rovnou do epického konce a do velké bitvy, kde by měla vzhledem ke svému božskému otci taky sehrát svou roli. 

Bitva o labyrint pro mě byla opět příjemným počtením a konec mě utvrdil v tom, že poslední díl bude pořádná jízda. Už to totiž konečně začalo!

Úryvek:

„No páni,“ oddechl si a bylo vidět, jak se mu ulevilo. „Snad nikdy jsem nebyl šťastnější, že vidím nějakého táborníka se vrátit. Ale musíš mi vyprávět –“
„KDES BYL?“ přerušila ho Annabeth a odstrčila ostatní. Myslel jsem, že mi jednu vrazí, ale místo toho mě objala tak silně, že se mi málem polámala žebra. Táborníci zmlkli. Annabeth si zřejmě uvědomila, jakou dělá scénu, a odstrčila mě od sebe. „Já – mysleli jsme, že jsi mrtvý, chaluhový mozečku!“
„To je mi líto,“ pokrčil jsem rameny. „Ztratil jsem se.“
„Ztratil?“ vykřikla. „Na dva týdny, Percy? Kde na světě –“
„Annabeth,“ skočil jí do řeči Cheirón. „Snad bychom to mohli probrat někde víc v soukromí, ne? Vy ostatní, vraťte se k obvyklému zaměstnání.“

 

 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!