Recenze: Hledání Aljašky

Název: Hledání Aljašky

Autor: John Green

Žánr: Young adult
Počet stran: 256
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Yoli

Anotace: Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající. 

Recenze:

Nemůžu uvěřit, že jsem se ke své první knížce od Johna Greena dostala teprve teď. Mám neskutečný skluz ve čtení známých a hodně obdivovaných spisovatelů, ale snažím se to napravit. Když jsem si uvědomila, že nemám žádná „recenzák“, bylo mi jasné, že budu muset sáhnout po nějaké své knížce doma, kterou jsem ještě nečetla. Od začátku jsem věděla, že to bude Green, nad ostatními knížkami jsem ani neuvažovala. I tak jsem ale měla značný problém, po jaké jeho knize sáhnout. Příliš mnoho Kateřin zatím ještě nemám, takže mi na poličce leží tři knihy od tohoto dokonalého autora. Jako první jsem vyřadila Papírová města, která si nechávám na konec vzhledem k tomu, že je to zatím poslední knížka, která od něj u nás vyšla (když nepočítám Kateřiny). Pak mi zůstala Aljaška a Hvězdy nám nepřály, u kterých jsem měla opravdu obrovské dilema.

zdroj

Jak ale vidíte, nakonec to vyhrála Aljaška, protože Hvězdy jsem už viděla jako film, tak jsem si chtěla přečíst něco, u čeho nebudu dopředu znát děj. Navíc se mi nechtělo brečet, k čemuž by mě Hvězdy pravděpodobně donutily (film to totiž zvládnul).

Sice jsem kromě Aljašky ještě žádnou jinou knihu od Johna Greena nečetla, takže netuším, jestli se mi třeba nebude nějaká jiná líbit víc, ale i tak jsem se svým výběrem nesmírně spokojená. Ta kniha mě naprosto pohltila a přinutila mě smát se, mračit, šklebit, culit se a skoro i brečet, čemuž se mi ale naštěstí povedlo zabránit.

Každá postava byla úplně jiná a skvělá. Nebyl tam nikdo, koho bych neměla ráda. Dokonce i scény se „šmejdy“ z řad Bojovníků jsem si užívala. Nejradši jsem ale měla pochopitelně hlavní trio: Milese, Aljašku a Plukovníka. A jejich kamarád Takumi za nimi rozhodně nezaostával.

Nejlepší postavou pro mě však byl zaručeně Orel. Vždycky jsem se strašně moc těšila, až se zase objeví na scéně a trochu naše hlavní hrdiny potrápí se školními pravidly. Ve chvílích, kdy se mu snažili utéct nebo je nachytal při něčem zakázaném, jsem byla vždycky nadšená. A že tam takových chvílí bylo hodně! Však kouřili na každém rohu. Kouření ale pochopitelně nebylo to, co mě na knize bavilo. Byly to ty další „nezákonné“ akce, do kterých se pouštěly. Jejich kanady byly vážně skvělé a některé jejich nápady jsem opravdu hodně obdivovala.

Nesmírně se těším na film, který se má prý začít natáčet příští rok, protože až všechny tyhle vtípky a trapasy uvidím naživo, bude to určitě paráda!
Takže stejně jako obrovská spousta lidí, i já musím potvrdit, že je John Green vynikající spisovatel a přidat se k celému tomu šílenství, které teď kolem jeho osoby probíhá. Už se nemůžu dočkat, až se pustím do další knihy!

Úryvek: 
„Musím jim přiznat, že to provedli docela chytře,“ řekl konečně. 
„Co?“ zeptal jsem se. 
„Včera v noci – asi předtím, než tě vzbudili – mi nachcali do bot.“ 
„Víš to jistě?“ zeptal jsem se a snažil se nesmát. 
„Chceš si čuchnout?“ zeptal se a natáhl ruku s botami ke mně. „Já jsem si totiž čuchnul a jsem si jistý. Jestli něco poznám bezpečně, tak to, že jsem šlápnul do něčích chcanek. Jak vždycky říká moje máma: ,Člověk myslí, že umí chodit po vodě, jenže pak se ukáže, že má jen načuráno v botách.´Jestli dneska ty kluky uvidíš, ukaž mi je,“ dodal, „protože nejdřív potřebuju vědět, proč jsou na mě tak, ehm, naprdnutí, a pak začneme uvažovat o tom, jak jim udělat ze života peklo.“