Recenze: Město ze skla

Název: Město ze skla

Autor: Cassandra Clare

Žánr: Fantasy
Díl: Nástroje smrti #3
Počet stran: 460
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Clary postupně odhaluje další střípky z minulosti své rodiny a nalézá přitom spojence v tajemném lovci stínů Sebastiánovi. Valentýn sbírá veškeré své síly, aby jednou provždy zničil všechny lovce stínů, a jediná šance, jak ho porazit, spočívá ve spolupráci s odvěkými nepřáteli. Ve třetím díle série musí Clary získat vládu nad svými nově objevenými schopnostmi, aby zachránila Skleněné město, ale je to vůbec v jejích silách?

Recenze:
Pokračuju v re-readingu Nástrojů smrti a konečně mám za sebou celou původní trilogii. Město ze skla je za mě rozhodně nejlepší díl z těch prvních tří a dost možná i z celé série, ale to nebudu předbíhat, protože šestý závěrečný díl jsem zatím nečetla ani jednou.

Ve třetím díle Cassandra konečně zavedla své čtenáře do Idrisu, kde se v podstatě odvíjí celý děj. Jace spolu s Lightwoodovými musel přijet kvůli setkání Spolku, který se snaží vymyslet, co udělat s Valentýnem, protože už má v rukou dva ze tří Nástrojů smrti a ten třetí se nachází právě v Idrisu, takže je více než jasné, že si pro něj Valentýn dříve či později přijde.

zdroj

Clary s Lukem se do země lovců stínů zase dopravili z toho důvodu, aby našli místního čaroděje, který jako jediný ví, jak zachránit Claryinu matku Jocelyn, která nadále zůstává v magicky navozeném kómatu. Do Idrisu se nedopatřením dostane i Simon, pro kterého se rozhodně nebude jednat o turistickou procházku po památkách. Jakožto podsvěťan totiž nemá v Alicante co dělat a navíc je stále jediným upírem procházejícím se v denním světle. Něco takového bude Spolek zajisté zajímat…

Vzhledem k tomu, že mělo Město ze skla původně zakončovat celou sérii, je pochopitelné, že je nabité největší akcí a obsahuje velkou konečnou bitvu. Valentýn totiž doopravdy dorazí do Idrisu spolu s celou svou démonní armádou, aby získal Zrcadlo, poslední z Nástrojů smrti. Démonů je příliš mnoho a Valentýn zná způsob, jak prolomit zábrany Alicante a vtrhnout do města. Sami lovci stínů nemají proti jeho armádě šanci.

Podaří se jim nalézt způsob, jak Valentýna přeci jenom porazit, nebo budou nuceni se mu vzdát a podrobit se jeho krutovládě? Zachrání Clary svou matku? Dozví se Jace něco dalšího o své minulosti? Jak je to vlastně s tím, že jsou on a Clary sourozenci? Zvládne Simon ošklivé praktiky Spolku, který se z něj snaží vytáhnout, jak je možné, že mu neublíží slunce? Co je zač tajemný Sebastian, který se až moc zajímá o Clary? Jak je to vlastně s Alekem a Magnusem? A kdo z poslední bitvy nevyjde živý?

Otázek je opravdu velké množství, ale Cassandra na všechny pamatovala a na konci je svým čtenářům poskytla. Sice tam stále zůstává nepatrné množství nezodpovězených otázek, které zmínila prostřednictvím Clary, takže je vidět, že si autorka připravovala potenciální půdu pro další díly, ale kdyby série náhodou skončila tady, jak původně měla, nic by se nestalo, protože zakončení to mělo.

Úryvek: 
„Takhle jsem se na to nikdy nedíval,“ připustil Alek.
„Jistěže ne. Protože jsi úplně slepý.“ Magnusovy kočičí oči se třpytily hněvem. „Je mi sedm set let, Alexandře. Už poznám, kdy něco nemá cenu. Vždyť ty ani nechceš přiznat svým rodičům, že mezi námi něco je.“
Alek na něj zíral. „Myslel jsem, že je ti tak tři sta let! Takže tobě je sedm set?“
„No, vlastně osm set,“ opravil se Magnus. „Ale nevypadám na to. Každopádně, něco ti tu uniká. Uniká ti –“
Alek se však už nedozvěděl, co mu uniká, protože se v tu chvíli na náměstí nahrnul tucet iblísů. Poklesla mu čelist. „A do háje.“
Magnus se otočil směrem, kterým se díval Alek. Démoni už se kolem nich šikovali do půlkruhu a jejich žluté oči se do nich vpalovaly. „Skvělý způsob, jak změnit téma.“
„Něco ti řeknu.“ Alek si sáhl k opasku pro druhé andělské ostří. „Jestli tohle přežijeme, slibuju ti, že tě představím celé svojí rodině.“
Magnus pozvedl ruce a z prstů mu vyšlechly azurové plamínky. Ozářily jeho úsměv ostrým modrým světlem. „To beru.“