Recenze: Bohové Olympu - Krev polobohů

Název: Bohové Olympu - Krev polobohů

Autor: Rick Riordan

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Bohové Olympu #5
Počet stran: 468
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Sedm polobohů včele s Percym čeká poslední a nejtěžší boj. Giganti, obludní pomocníci bohyně Gaiy, jsou připraveni zničit hrdiny z Velkého proroctví a s nimi i celý svět. Tábor polokrevných je obklíčen římskými jednotkami a hordami nestvůr. Nutně potřebuje pomoc, ale ta je až na druhém konci světa. Obří socha Athény Parthenonské by mohla válku mezi Řeky a Římany zastavit a polokrevné usmířit. Míří ale kamenný kolos na správné místo, a hlavně, bude tam včas? Zbývá jen pár dnů. Pomstychtivá matka země Gaia se probírá z dlouhého spánku a k probuzení jí chybí jediné - krev dvou polobohů, krev Olympu!

Recenze:

Finále další vynikající série od Ricka Riordana je opět naprosto skvělé! Rick je v tuto chvíli mým nejoblíbenějším mužským spisovatelem. Jeho knihy jsou sice pro mladší, ale já si jsem jistá, že mě budou bavit i za dvacet let. Píše tak neskutečně čtivým a dynamickým stylem, že se od ním vytvořených příběhů nemůžu odtrhnout. U Krve polobohů tomu nebylo jinak.

zdroj

Výprava sedmi nejlepších polobohů současnosti pokračuje ve snaze zabránit probuzení samotné bohyně země, čímž jí ovšem nahrávají do karet. Musejí za ní, aby se ji pokusili zastavit, ale tím se zároveň blíží k místu, kde má být prolita krev Olympu, která by Gaiu probudila. Naši polobohové se tudíž musí velmi snažit, aby nikdo z nich nebyl zajat a jejich krev se nedotkla země. Vzhledem k pravidelnosti problémů, do kterých se neustále dostávají, je ovšem něco takového téměř nemožné.

Mezitím se Tábor polokrevných snaží připravit na nadcházející válku s Římany, na kterou se z druhé strany barikády zase pilně chystá ta největší osina v zadku jménem Octavián. Má teď pod palcem všechny legie, protože římská prétorka Reyna své jednotky opustila, aby se pokusila bitvě zabránit. Spolu s Hádovým synem Nicem cestuje skrze stíny s obří magickou sochou Athény Parthenonské, která by mohla pomoct odvěký svár mezi Řeky a Římany jednou provždy zapomenout.

Doteď byli čtenáři Bohů Olympu zvyklí na střídání pohledů všech sedmi velkých hrdinů, čehož se ale tentokrát nedočkají. Rick Riordan se totiž rozhodl ve finálním díle věnovat i Nicovi a Reyně, čímž byl donucen některé z hrdinů obětovat, protože jinak by vypravěčů bylo už příliš. K mé nelibosti upozadil zrovna Percyho s Annabeth, což mě vážně mrzí, poněvadž to jsou moji největší oblíbenci. Ale zase je pravda, že ve čtvrté knize dostali prostoru až až, takže je pochopitelné, proč to byli zrovna oni, kdo tentokrát neměl vlastní kapitoly.

zdroj

Smířila jsem se s tím celkem rychle, protože jsem byla opravdu šťastná, že jsem se, sláva Bohům, dočkala Nica. Už od úplného začátku to byl můj favorit, takže jsem byla štěstím bez sebe, že konečně dostal šanci pořádně se projevit. Jeho kapitoly mě bavily nejvíc a nesmírně jsem si užila jeho obrovský osobní vývoj, ke kterému v knize došlo. S Reynou jsem nejprve trošku bojovala, protože mi nikdy nebyla nijak zvlášť sympatická, ale nakonec jsem si na ni dokázala zvyknout a i jsem si ji docela oblíbila, takže se v konečném výsledku dá říct, že jsem byla spokojená, i když ten Percy s Annabeth mě stále trochu mrzí.

Co se týče poslední velké bitvy, už jsem byla předem varovaná, že mě možná zklame, protože je hodně rychlá. To můžu potvrdit, Gaia se na scéně moc dlouho neohřála, ale zklamaná jsem určitě nebyla. Finální bitva s Kronem, která zakončovala pentalogii Percy Jackson, se sice odehrávala přes půl knihy, ale nemůžeme po Rickovi přeci chtít, aby psal pořád stejně. Vůbec mi nevadilo, že tato bitva byla jen krátkou záležitostí. Však se polobohové během celého příběhu dostali do tolika problémů a potyček, že jich museli být čtenáři už přesyceni, takže za mě to bylo opravdu naprosto v pořádku.

Nesmírně se těším, až se pustím do dalších autorových děl, protože ho vážně zbožňuju, a v žádném případě si jeho další počiny nenechám utéct. Takže, Ricku, ukaž mi, co v sobě ještě máš! Věřím, že bych byla nadšená, i kdybys napsal jen pitomý nákupní seznam!

Úryvek: 
Nico se do něj zabodl pohledem. „Cože?“
Čekal, že sebou Will škubne nebo uhne pohledem. Většina lidí by to udělala. Ale Will na něj neochvějně hleděl modrýma protivně odhodlanýma očima. „Trenér Hedge mi o tom vašem stínovém cestování řekl všechno. Už to nesmíš zkoušet.“
„Zrovna před chvilkou jsem to zkusil, Solacei. Jsem v pohodě.“
„Ne, nejsi. Já jsem léčitel. Ucítil jsem ti v ruce temnotu, sotva jsem jí dotkl. I kdyby ses do stanu dostal, nebudeš ve stavu, abys mohl bojovat. Ale ty to neuděláš. Jeden skok, a už se nevrátíš. Konec cestování stíny. Zákaz od doktora.“
„Tábor má být zničený –“
„A my Římany zastavíme,“ přerušil ho Will. „Jenže po svém. Lou Ellen udělá mlhu. Proklouzneme tam a poškodíme ty onagery, jak to půjde. Ovšem žádné skoky stíny.“
„Ale –“
„Ne.“
Lou Ellen a Cecil koukali z jednoho na druhého, jako by sledovali opravdu napínavý tenisový zápas.
Nico si podrážděně povzdychl. Nesnášel spolupráci s ostatními. Vždycky ho omezovali, byl z nich nesvůj. A Will Solace… Nico si opravil názor na tohohle Apollónova syna. Vždycky ho považoval za dobráka a kliďase. Jak je vidět, umí být taky tvrdohlavý a protivný.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!