Recenze: Vyvolená bohy - Smrtící dotyk

Název: Vyvolená bohy: Smrtící dotyk

Autor: Melinda Salisbury

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Vyvolená bohy #1
Počet stran: 256
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Twylla je dívka vyvolená bohy. Je zosobněním božské dcery a jako taková je zaslíbená princi. Za svoji výjimečnost ale draze platí: každý měsíc musí pozřít jed, a přinést tak důkaz o svém božském postavení. Její dotyk je však pro obyčejného člověka smrtící. Twylla proto není běžným členem královského dvora. Je královninou popravčí. Každý měsíc navštěvuje vězení a přikládá své ruce na ty, kteří jsou odsouzeni k smrti. Žije osaměle a izolovaně. Když ale nastoupí nový strážce, vše se změní. Spustí se kolotoč dvorských intrik, úkladů a vražd... Dokáže si dívka správně zvolit mezi královským snoubencem a přitažlivým, ale obyčejným smrtelníkem? Rozhodne se pro povinnost, nebo pro lásku?

Recenze:

Twylla je dcerou Pojídačky hříchů a zároveň Vyvolenou bohy. Bohové jí dali do vínku odolnost vůči všem jedům světa a ona na důkaz toho, kým opravdu je, musím každý měsíc pozřít jed smíchaný s vlastní krví, aby prokázala, že se svým bohům nikterak nezprotivila a jed ji skutečně nezabije. To má ovšem tu nevýhodu, že se jí jed po celý následující měsíc drží v krvi a ona tak zabije každého, koho se dotkne.

Lidé se jí bojí a vyhýbají se jí obloukem, zatímco královská rodina v ní vidí symbol moci. Aby si pojistili její poslušnost, nastěhují si ji k sobě do paláce, udělají z ní místní popravčí a zasnoubí ji s jejich jediným synem Merekem, kterého si má Twylla za několik měsíců vzít a stát se královnou celé země. Královská rodina je totiž jediná, která je vůči jejímu dotyku imunní a tudíž jim nemůže ublížit.

I přes zdánlivě pohádkový život se ale Twylla cítí jako ve vězení a svůj dar k smrti nenávidí.

zdroj

Je osamělá, k princi Merekovi žádné zvláštní city nepociťuje a nemůže se dotknout živé bytosti, aniž by ji přitom neodsoudila k ošklivé a bolestivé smrti. Vše se změní, když jí královna určí nového strážce Liefa, se kterým se rychle spřátelí. Lief se totiž jako jediný její přítomnosti nebojí a pomůže jí otevřít oči vůči všemu, čemu zůstávala doteď slepá. 

Vyvolená bohy měla svým námětem veliký potenciál stát se velice čtenou knihou, protože výborný nápad se autorce opravdu upřít nedá. Bohužel je to ale tak všechno, co jí můžu pochválit. Prvních asi třicet stránek jsem měla velké nutkání knihu odložit a ani nedočíst, protože mě vůbec nebavila. Nemohla jsem přijít autorčinu stylu psaní na chuť a nedokázala jsem se zbavit dojmu, že to psala pro malé děti. Naštěstí jsem ale vytrvala, protože později se příběh trochu rozjel a i mě začal celkem bavit, ale o žádnou akční nálož, která by mě nutila bez přestání číst dál, se rozhodně nedá mluvit.

Melinda Salisbury v knize rozbalila několik vedlejších linií, kterým se ovšem věnovala jen zběžně a na konci je ani neukončila. Dokonce je ani nijak zvlášť nevysvětlila, takže mi na konci zůstalo několik nezodpovězených otázek. Hlavní děj vysvětlen sice byl, ale také to mohlo být uděláno lépe. Zdálo se mi, že autorce šlo jen o to příběhem nějak proplout a vůbec se nezajímala, jak se to bude čtenářům číst. Na to, že se jedná o takový námět, bych opravdu čekala aspoň trochu akce, ale nebyla tam vůbec žádná.

Celá kniha byla v podstatě založena na milostném trojúhelníku, který mi byl ale hodně nesympatický a nepříjemný. Zatímco princ Merek mi od začátku připadal jako chladný pitomec, Lief se zase od začátku až moc snažil a místy mi připadal dost naivní a otravný. Ke konci už jsem si ho sice zvládla trochu oblíbit, ale na začátku mě iritoval opravdu hodně.

Abych knížku ale jenom nehanila, musím autorce přiklepnout k dobru pár dějových zvratů a překvapení, které si pro čtenáře připravila, protože přiznávám, že jsem ne všechny čekala. Pozitivně ale bohužel hodnotím jen to a ten skvělý originální nápad, jinak mi příběh moc nesedl. Ke knížce se píše, že by měla být pro čtenáře od patnácti let, ale já bych nejspíš snížila věkovou hranici, protože si myslím, že si ji užijí spíš děti kolem dvanácti nebo třinácti. Ti starší už mají jiná a náročnější očekávání.
 
Úryvek: 
Zavrtím hlavou. „Ne. Budu dnes večeřet s princem. Zde.“
„Dorin říkal, že si ho jednou vezmete.“
„Přesně tak.“
„Večeří s vámi často, má paní?“
„Ne,“ vymáčknu ze sebe.
Lief mi věnuje udivený pohled. „Princ je velmi zaneprázdněn,“ vysvětluji, i když netuším, zda je to pravda, nebo ne. Pak se mi podlomí kolena, když si uvědomím, že se mi princ možná dvoří.
Lief na mě chvíli upřeně hledí, rty stisknuté do úzké čárky, a pak kývne hlavou směrem k posteli, v níž se mi rozsypala snídaně. „Mám vám přinést něco jiného? Jestli vám něco nechutná, stačí říct, nemusíte to hned rozhazovat kolem.“ Ušklíbne se vlastnímu vtipu.
Zvednu oči v sloup. „Jen mě zaskočil princův příchod,“ ohradím se. „Ale ne, děkuji, nemusíš mi nic nosit. Něco jsem sníst stihla. Můžeš odnést podnos a požádat komorné, aby mi převlékly postel, zatímco budu v koupeli.“

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!