Recenze: Spirit Animals - Ledová past

Název: Spirit Animals: Ledová past

Autor: Shannon Hale

Žánr: Fantasy, Pro děti
Díl: Spirit Animals #4
Počet stran: 184
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Na zasněženém, ledem pokrytém okraji světa, se začaly dít podivné věci. Conor, Abeke, Mej-lin a Rolan míří přes celý Erdas a snaží se nelítostné dobyvatele zastavit. Jen oni čtyři a jejich legendární spirituální zvířata mají totiž moc zabránit nepříteli v šíření zla.
Při další výpravě na daleký sever narazí na podivnou vesnici. Je to překrásné místo zahalené rouškou tajemství a záhad. Odhalit pravdu o této osadě nebude snadné. Přátelům navíc dochází čas, neboť jejich pronásledovatelé jsou každým dnem blíž a blíž…


Recenze:

Na čtvrtý díl Spirit Animals jsem se jako obvykle těšila, jako by mi bylo pět. Bez ohledu na to, že je tahle série pro mnohem mladší čtenáře, se u ní moc bavím a je to pro mě skvělá oddechovka. Navíc jsou ty obálky naprosto boží, takže v mé knihovně rozhodně nemůžou chybět.

Na tento díl jsem se ale těšila ještě víc než na ty předchozí a to z toho důvodu, že se konečně do popředí dostal Rolan, který je i na obálce. Hlavní postavou byl samozřejmě od začátku spolu se třemi svými společníky, kterým se podařilo vyvolat bývalé Velké strážce, ale každá kniha se trochu víc soustředila na jednoho z nich. Teď přišla řada konečně i na Rolana, kterého jsem si oblíbila ze všech dětí nejvíc od úplně prvních stránek.

zdroj

Tentokrát se naši malí hrdinové vydali spolu se svým učitelem Tárikem a jeho novou společnicí Mayou do ledové země plné tučňáků, mrožů a vodních příšer. Je tam nedostatek potravy, kupa sněhu a takový mráz, že se o skupinku budete strachovat i po cestě. Ale pustit se na tuto nebezpečnou výpravu museli. Někde v ledové zemi se totiž údajně nachází další z Velkých strážců, od kterých děti potřebují vyloudit jejich talismany síly, aby získali v nadcházející válce výhodu. Má se jednat o lední medvědici Suku, která ovšem není zrovna příjemná společnost.

Na cestě tam i zpátky pochopitelně čeká hrdiny spoustu překážek v čele s tajemným městem obehnaným hradbami, ve kterém se staví k cizincům pokaždé zády, nemají žádné děti ani staré lidi a zdá se, že tam každý lže, jako když tiskne. A jako obvykle se setkají i s Dobyvateli, které vede Šejn, starý kamarád Abeke z dob, kdy k Dobyvatelům patřila ještě i ona.

Tento příběh se mi opravdu hodně líbil, dost možná zatím i nejvíc z celé série. Bavilo mě sledovat tu pouť po zamrzlých horách, ve kterých se pod ledem skrývaly zrádné pukliny, které mohly kdykoliv kohokoliv z nich stáhnout dolů do propasti. Ale největší podíl na tom, že se mi tento díl tolik líbil, má bezpochyby Rolan. Konečně jsem se dozvěděla něco o jeho blbém dětství, rodičích a i se, sláva bohu, objevil vývoj v jeho vztahu s Essix. A to ne zrovna malý, takže jsem z toho měla opravdovou radost.

A taky jsem si strašně moc užívala scény Rolana s Mej-lin. V předchozích dílech jsem si spíš jen říkala, že se mezi nimi rodí něco víc, než jen kamarádství, ale tentokrát to bylo už naprosto jasné. Ti dva jsou fakt neskutečně roztomilí.

Jediné mínus, které na knize nacházím, je to, že šlo tentokrát docela poznat, že knihu napsala jiná autorka, než ty předchozí tři. Přišlo mi, že moc nezná události, které se už v knihách staly, což mi přišla vážně škoda. Rolan kupříkladu zase ryl do Connora kvůli talismanu, který předal nepříteli, i když už se na konci třetího dílu usmířili, a tak podobně. Ale jinak to bylo zase naprosto super!
 
Úryvek: 
„Vidí nás?“ zakřičel Rolan do větru na Tárika.
Tárik se podíval k vesnici v dálce. „Asi ano,“ zavolal zpátky. „Jinak by nedrželi ty oštěpy.
„To se jim jako najednou nelíbíme?“ zeptal se Rolan. „Určitě si nás s někým spletli.“
„Nebo se k nim přece jenom dostal nějaký poštovní mrož,“ řekla Mej-lin.
Rolan byl jedním koncem lana přivázaný právě k ní. Slabě lanem škubl, až Mej-lin zavrávorala. Zalapala po dechu a také trhla. Silně.
Rolan odlétl dopředu a vrazil do ní. Chytila ho, aby ho postavila na nohy, a on se chytil jí, aby neupadl. Chvíli tam jen tak stáli pod vrstvami kůže a kožešin a objímali se.
„Promiň,“ hlesl Rolan.
Ona ho ale nepustila. Pootočil tvář, až se jejich kapuce otřely o sebe. Její obličej byl velmi blízko. Usilovně se snažil vymyslet nějakou kousavou poznámku. Ale Abeke ho předešla.
„Už jste se vy dva dolíbali?“ poznamenala a škubla za provaz.
Mej-lin s Rolanem se od sebe odtrhli a dali se znovu na pochod.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment. Moc si toho vážím!