Top 5 - Nejoblíbenější postavy na pomezí dobra a zla

Jsem tu s dalším článkem do rubriky Top 5. Tentokrát jsem se rozhodla sestavit žebříček svých oblíbených knižních hrdinů, u kterých se nedá s jistotou říct, jestli jsou dobří nebo špatní. Skoro u všech je to většinou tak, že na začátku udělali několik špatných věcích, které nakonec odčinili tím, že se přidali na správnou stranu. A nebo na té správné straně byli od začátku, ale to jim nezabránilo udělat pár šlápot vedle, za které je někdo málem ugriloval. Takže se pojďme podívat na ty moje hodné zlobiváky či zlobivé svatoušky - každý podle své chuti :)

Pátá nejlepší postava na pomezí
Na páté místo jsem umístila Paula od Ursuly Poznanski. Hádám, že budu asi jediná, kdo by ho do tohoto žebříčku zařadil, protože všichni, kdo četli Saeculum, berou Paula jako parchanta první třídy, kterého by nejradši ukamenovali, ale já klidně půjdu proti proudu. Ano, to, co Paul udělal, byla jasná sviňárna a nejsem si jistá, jestli bych mu zvládla odpustit, kdybych byla cílem jeho zákeřného plánu já, ale jakožto čtenář jsem ho na konci knihy pochopila. To, co udělal, bylo sice pořád hrozné, ale už jsem alespoň znala důvod a chápala, proč se zachoval tak, jak se zachoval. A proto ho zkrátka nejsem schopná nenávidět. Mám ho ráda, dost možná i z celé knihy nejvíc. Však byl opatrný a dal si pozor, aby se jeho plán nezvrhnul ve vraždění nebo něco podobného.

zdroj

Čtvrtá nejlepší postava na pomezí

Na čtvrté místo jsem se rozhodla posadit Caelenu Sardothien od Sarah J. Maas. Caelena je nájemný vrah, dokonce nejlepší nájemný vrah z celé země a tím pádem zabila nespočet lidí. Ale je taky vrahem s jistými morálními zásadami. Kupříkladu pokaždé odmítla vraždu dítěte, což by žádný nemilosrdný chladnokrevný vrah neuděl, pokud by za tu vraždu dostal zaplaceno. A během prvního dílu Skleněný trůn se ukázalo, že Caelena opravdu není zlá. Všechno to dělala proto, aby přežila a protože to dlužila svému zachránci, který se o ni postaral, když byla dítě. Ve finále, když jsem si odmyslela všechny ty vraždy, mi Caelena prostě přišla jako typická teenagerka, která má emoce jako na houpačce a neví, jak se má zachovat.

zdroj

Třetí nejlepší postava na pomezí
Na třetím místě u mě bude stát Murtagh od Christophera Paoliniho. Murtagh je rozhodně jedna z nejproblematičtějších postav, o kterých jsem měla tu čest číst. Na začátku to byl zlatý hodný kluk, který se velmi rychle stal důvěryhodných přítelem samotného Eragona, a já mu beznadějně propadla. Pak se z něj stal nepřítel, který proti Eragonovi bojoval, a moje city byly strašně zmatené. Stále jsem ho milovala, ale taky jsem nechtěla, aby se něco stalo Eragonovi a jeho přátelům, takže jsem vůbec netušila, jestli mám Murtaghovi fandit nebo ne. Naštěstí to vyřešil za mě, když se v poslední chvíli vzpamatoval a rozhodl se znovu stát po boku Eragona. Sice nedostal úplně růžový konec, kdy by se stal znovu Eragonovým společníkem, protože se nemohlo zapomenout na všechno, co provedl, ale v konečném výsledku se zachoval správně a alespoň tu svobodu si zasloužil.

zdroj

Druhá nejlepší postava na pomezí
Druhé místo jsem udělila Romanovi od Richelle Mead. Tento nefil byl na začátku rozhodně padouch jako blázen. Zabil pár lidí a udělal několik dalších podrazů, až jsem si dokonce přála jeho smrt. Ale když se po menší pauze vrátil zpátky do příběhu, už to nebyl ten starý Roman, kterého jsem znala. Pořád to byl zmetek, který chtěl hlavně zachránit svůj zadek, ale vzhledem k tomu, že doopravdy a z hlouby duše miloval hlavní hrdinku Georginu, nakonec se proměnil v hrdinu jak se patří. Aby Georgině pomohl a udělal ji šťastnou, byl ochotný udělat cokoliv. A to taky udělal. Musím se přiznat, že mě ta jeho změna charakteru dostala tak moc, že jsem během čtení úplně zapomněla na to, kým byl předtím. Teď už je to pro mě prostě jen úžasný a hodný Roman!

zdroj

Nejlepší postava na pomezí

No a teď už jdeme do finále. Nejvyšší stupeň jsem darovala Morfeovi od A. G. Howard. Někteří ho milují, jiní nenávidí. Já rozhodně patřím do té první skupiny. Tento okřídlený prolhaný emo šmejd si mě získal hned, jakmile se objevil na scéně. Lže jako když tiskne, spoustu věcí dělá jen ze sobeckosti a jeho společníci nikdy neví, co od něj čekat. Každou chvíli se jim může v zádech objevit jeho nůž. To z něj ovšem ani zdaleka nedělá záporáka, protože ve finále se vždycky rozhodne správně a je ochotný své chyby napravit. Však si vezměte hned první díl Šepotání, kde Alyssu nepěkně podrazil, až se jí málem zmocnila Rudá královna. Ale co udělal pak? Alysse pomohl a ještě se nechal sežrat Pentochňapem, aby vše odčinil. Morfeovi fandím! Navenek se tváří jako zmetek, ale uvnitř je to zlatíčko.