Recenze: Zelená jako smaragd

Název: Zelená jako smaragd

Autor: Kerstin Gier

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Drahokamy #3
Počet stran: 416
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Gwendolyn má zlomené srdce. Zdá se, že Gideonovo vyznání lásky bylo pouhou fraškou, aby šel na ruku jejich úhlavnímu nepříteli, hrozivému hraběti Saint Germainovi. Ale pak se stane něco naprosto nepochopitelného a Gwennin svět je vzhůru nohama. Ji i Gideona čeká dech beroucí úprk do minulosti, a taky menuety, paruky, kordy a divoké pronásledování a nad tím vším se vznáší otázka, zda se dá stav pokojové fontány vůbec léčit… (pozn. Xemerius se velmi obává, že nikoliv.) 

Recenze:

Gwendolyn je zdrcená. Na konci druhého dílu jí Gideon poprvé řekl, že ji miluje, a hned vzápětí se od hraběte Saint Germaina dozvěděla, že ji Gideon vlastně celou dobu jen využíval. Postaral se o to, aby se do něj Gwendolyn zamilovala a on s ní mohl lépe manipulovat. Zlomilo jí to srdce a ihned onemocněla syndromem pokojové fontány – nezastavitelným pláčem, který Xemerius už vážně nemůže vystát.

Ale i se zlomeným srdcem je třeba pokračovat dál. Úkol, který pro ni a Gideona hrabě připravil, začíná nabývat na intenzitě. Něco se chystá a dobré to určitě nebude. Ještěže má Gwendolyn tolik spojenců. Xemerius, její věrný neviditelný přítel, nadále pokračuje ve špehování, kamarádka Leslie stále hledá nové a nové informace, Gideon je i přes svou zradu stále mužem, na kterého se může Gwen spolehnout, ale hlavně má v minulosti toho největšího spojence – svého dědečka Lucase, který jí ještě za svého života schoval

zdroj

uprostřed domu tajemnou truhlu zazděnou ve zdi. A v té je něco opravdu hodně velkého!

Jak na Gwendolyn začne tlačit čas, musí se náš vynalézavý Rubín pořádně snažit, aby se všechno stihlo. Musí zjistit, co přesně má hrabě Saint Germain v plánu, najít způsob, jak ho zastavit, nepropadnout panice v přítomnosti Gideona (který ji i přes svou zradu dost možná opravdu miluje), vypátrat, jak do tohoto kolotoče přesně zapadají Lucy s Paulem, a hlavně před všemi utajit obsah oné tajemné truhly – a že to bude problém. Gwenina sestřenice Charlotte je stůj co stůj rozhodnutá tomu všemu přijít na kloub a nebojí se žádné lsti ani využití bojového umění krav maga.

Se zakončením této vynikající trilogie jsem byla opravdu nesmírně spokojená. Zamilovala jsem si celou sérii a můžete si být jistí, že jsem ji nečetla naposledy. Moje mamka všechny tři díly stihla přečíst ještě přede mnou a i přesto, že nemá ráda příběhy s prvky nadpřirozena a už vůbec se jí nechce číst knihy s vypravěčkami, kterým je šestnáct let, byla nesmírně nadšená. Nedokázala se od knih odtrhnout a hned je doporučila všem svým kamarádkám, které mi tu teď na ně stojí frontu, aby si je mohly taky přečíst.

Gwendolyn byla naprosto výborná hlavní hrdinka. Nebyla to žádná drsňačka, která by zvládla kdekomu nakopat zadek, ale byla opravdu hodně chytrá, vynalézavá a statečná. Ale hlavně byla vtipná a já stále dokola opakovala, že je autorka knih génius, protože nechala Gwendolyn chrlit nebo si alespoň myslet jednu hlášku za druhou. Gideon byl občas na zabití a nejednou mi zlomil srdce spolu s Gwendolyn, ale milovala jsem ho bezmezně. No a Xemerius byl stejně dokonalý jako v minulém díle a stále si stojím za tím, že ho chci domů! Nevíte někdo, kde se dá takový roztomilý chrlič sehnat?

Úryvek:
„To je dobrý. Dejte sem tu věc.“ Gideon nechal madam Rossini, aby mu připnula límec. „Sice mě sotvakdo uvidí – a i kdyby, nedovedu si představit, že lidé měli ve dne v noci kolem krku uvázanou takovouhle tuhou baletní sukýnku.“
„Ale ano, měli – u dvorrra rrroz´hodně.“
„Nerozumím, co se ti nezdá. Moc ti sluší,“ řekla jsem s pořádně škodolibým úšklebkem. „Tvoje hlava teď vypadá jako obrovská pralinka.“
„Jo, já vím.“ Gideon se taky zašklebil. „Jsem k nakousnutí. Ale aspoň to odvádí pozornost od těch pumpek, doufám.“
„Ty jsou velmi sexy, velmi sexy,“ tvrdila madam Rossini a já se bohužel rozhihňala.
„Těší mě, že jsem tě mohl trochu rozveselit,“ řekl Gideon. „Madam Rossini – moji pelerínu, prosím!“
Kousla jsem se do rtu, abych potlačila hihňání. To ještě tak scházelo – abych si s tímhle zmetkem dělala legraci, jako by se nic nestalo. Jako bychom doopravdy byli kamarádi. Ale už bylo pozdě.
Když kolem mě procházel, pohladil mě po tváři tak rychle, že jsem nebyla schopná žádné reakce. „Brzy se uzdrav, Gwen.“
„Ach, tady kráčí! Stylově přřřřiprrraven na dobrrrodrrružství v 16. století, rrrrebel jeden,“ madam Rossini se zazubila. „Vsadím se, že si ten límec cestou sundá, zlý chlapec.“