Recenze: Zpovědi podezřelé

Název: Zpovědi podezřelé

Autor: James Patterson, Maxine Paetro

Žánr: Detektivka
Počet stran: 328
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Když se Tandy jednoho dne probudí, zjistí, že její rodiče byli zavražděni. V tuto chvíli jsou jisté jen tři věci. Zaprvé byla nejspíš poslední, kdo je viděl naživu. Zadruhé seznam podezřelých zahrnuje pouze ji a její tři sourozence. A zatřetí – nemůže věřit nikomu, možná ani sama sobě.
Jak se Tandy snaží očistit jméno své rodiny, začnou se jí vracet záblesky vzpomínek, o kterých ani netušila, že je má. A čím více proniká do rodinných tajemství, tím více se objevují nebezpečné a těžko uvěřitelné věci. A kdo ví, čeho jsou členové její rodiny skutečně schopní?! 

Recenze:

Na Zpovědi podezřelé jsem byla hodně zvědavá. Kromě fantasy mám i moc ráda thrillery a detektivky, takže jsem se těšila, až se do knihy začtu a budu společně s postavami pátrat po vrahovi, což mě pokaždé hrozně moc baví – už několikrát jsem si říkala, že bych měla být detektiv, protože na vraha většinou přijdu dřív než policisté v knize.

Tandy Angelová se v noci probudí za zvuku policejních sirén a chvíli na to jim policie zazvoní u dveří. Když jim Tandy otevře a zamíří pro rodiče, zjistí, že jsou po smrti. Oba leží v ložnici v posteli bez známek života. Byli zavražděni. Jak se ale vrah dokázal dostat do zabezpečeného domu milionářů? Jak prošel přes dolní recepci a kde vzal klíč od bytu? Kdo zavolal policii? Jak je možné, že o té vraždě věděli dřív, než se děti Angelovi probudily? Byl vrahem někdo z dětí, které se do bytu nemusely nijak složitě dostávat, protože už tam byly? Zavraždil někdo z nich své vlastní rodiče?

zdroj

Otázek je nespočet, podezřelí pouze čtyři. Šestnáctiletá Tandy, její dvojče Harry, mladší desetiletý Hugo a starší čtyřiadvacetiletý Matthew. Který z nich se rozhodl ukončit svým rodičům život? A byl to vůbec někdo z nich? Co třeba matčina osobní asistentka Samantha, která k ní měla nejblíž? A co otcův bratr Peter, který po jeho smrti získal celou firmu?

Ke knize jsem se dostala před pár dny v rámci CooBoo read-a-thonu a přečetla ji za dva dny. Důvodem byl ale právě read-a-thon, protože pokud bych knihu četla jen tak, určitě bych ji tak rychle nepokořila.

Prvních padesát stránek jsem si říkala, že to bude fajn. Rozjíždělo se to slušně a já ihned začala všechny postavy třídit na ty, co jsou podezřelí, a na ty, co nikoli. Nakonec to dopadlo tak, že byli podezřelí úplně všichni, protože tohle není kniha, kde byste mohli vyloučit alespoň hlavní postavu. Ani vypravěčka Tandy u mě ani zdaleka nebyla z obliga.

Když jsem se ovšem propracovala k nějaké sté straně, kniha u mě spadla do průměru. Na to, jak se začátek slušně rozjel, se potom nic moc nedělo a já se nudila. Policie stále opakovala tu samou písničku, Tandy nadále podezírala všechny své bratry a oni ji a tak stále dokola. Asi po dalších třiceti stránkách byla kniha už v podprůměru.

Čím dál jsem se propracovávala, tím víc odpovědí jsem začala získávat, jenže se mi to všechno zdálo strašně přehnané. Ten, kdo knihu četl, určitě chápe, co mám na mysli. Já při čtení vždycky vymýšlím všechny možné konspirační teorie, že bych byla schopná myslet i na marťany, ale to, co vymysleli autoři Zpovědi podezřelé, bylo snad ještě horší. Každá odpověď byla šílenější než ta předchozí, a to jsem si myslela, že to ani nejde. Autoři chtěli své čtenáře šokovat, což se jim bezpochyby povedlo, ale hrozně to překombinovali. Méně je rozhodně někdy více.

Dalším velkým mínusem je bezpochyby to, že jsem v příběhu nedokázala najít jedinou postavu, která by si mě získala. Všichni do jednoho to byli sociopati, a to si nedělám srandu. I ten desetiletý Hugo mě pěkně děsil. Ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, ani jednoho jsem si nedokázala oblíbit, což je u knihy docela problém.

A aby toho nebylo málo, naštval mě konec. Kdo zavraždil rodiče Angelovi jsem se sice dozvěděla, ale jinak mi zůstalo na talíři spoustu nezodpovězených otázek, což mě opravdu hodně vytočilo. Sice jsem se právě teď dozvěděla, že má jít o sérii, která se bude soustředit na Tandy, kde se asi těch dalších odpovědí dočkáme, ale stejně mě to vážně štve. Jediné pozitivum, které na této knize nacházím, je ten začátek. Jinak to vážně není šálek mé kávy. Mrzí mě to, ale opravdu mě tahle kniha nebavila a naštvala.

Příběh bude určitě bavit ty, kteří si stojí za tím, že čím šílenější, tím lepší. Já mám taky ráda, když jsou zločinecké případy v knihách nebo filmech pěkně zamotané a šokující, ale tohle na mě bylo opravdu strašně moc překombinované.

Úryvek:
„Nemáte žádné otisky prstů, viďte?“ zeptala jsem. „Byla to lež. Pokoušíte se mě chytit do pasti, protože nemáte vůbec nic. A vyšetřovat vraždu takových prominentů, jako byli naši rodiče, a nemít při tom vůbec žádné výsledky, to asi bude docela nepříjemné, viďte? Mohlo by vám to pohnojit kariéru.“
„Jsi vážně roztomilá, když se vztekáš, Tilly,“ ušklíbl se Caputo.
„Tandoori!“ rozkřikla jsem se na něj právě v okamžiku, kdy se Matthew se svými bezmála sto kilogramy živé váhy zvedl na nohy. Ruce měl založené na prsou a postavil se přede mě, jako by mě chtěl chránit. Samantha se hbitě přesunula na pohovku vedle mě.
„Chtěli byste proti mé sestře vznést nějaké falešné obvinění, pánové?“ zeptal se Matthew výhružně a chvíli se nad oběma detektivy tyčil jako valící se lavina.
„Ne tak rychle, pane Heismane. Tady jsme ještě neskončili,“ prohlásil Caputo a taky se zvedl. „Tan-doori Angelová,“ řekl a záměrně protahoval mé jméno, „zatýkám vás za maření výkonu úřední moci druhého srupně. Půjdete s námi.“