Recenze: Druhý hrob nalevo

Název: Druhý hrob nalevo

Autor: Darynda Jones

Žánr: Urban fantasy
Díl: Charley Davidson #2
Počet stran: 360
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Beta

Anotace: Další originální „urban fantasy“, paranormální thriller, u něhož vám bude běhat mráz po zádech a zároveň se pořádně zasmějete. Humor je zapotřebí, protože když se stýkáte s nebožtíky, může vám to zkomplikovat život. Charley Davidsonová, kterou jsme poznali v Prvním hrobu napravo, je příležitostné soukromé očko a pracuje se zesnulými na plný úvazek. Tentokrát se snaží pomoct své nejlepší přítelkyni Cookie v hledání její nezvěstné kamarádky. A jako by toho nebylo dost, záhadný Reyes, „syn Satanův“, opustil své pozemské tělo a teď za Charley chodí jako duch. Je to nezbytné, protože jedině tak se podaří Charley ochránit před temnými démony, kteří jsou mnohem otravnější než mrtví lidé!

Recenze:
Uběhl týden po událostech z Prvního hrobu napravo. Charley stále trochu pobolívá tělo ze zranění, která utrpěla, nadále posílá nebožtíky na onen svět a samozřejmě řeší spoustu problémů. Reyes, Syn Satanův, do kterého je Charley zamilovaná, je pořád nezvěstný, protivný kamarád Garrett ji na strýčkův příkaz sleduje na každém kroku, aby jí kryl záda, její táta se chová divně a ustaraně, a ještě ke všemu se pro Charleyinu detektivní kancelář objeví pěkně zapeklitý případ.

Ztratila se Cookiina stará kamarádka Mimi, která se chvíli před svým zmizením chtěla sejít

zdroj

s Charley a požádat ji o pomoc, k čemuž ovšem nestačilo dojít. Charley s Cookie se proto vydávají po její stopě, aby ji našly dřív, než bude pozdě, protože jak to tak vypadá, někdo vyvražďuje Miminy spolužáky ze střední, které spojuje jedna puberťácká alkoholová párty. Kromě toho má Cookie ještě problém s duchem, který se jí nastěhoval do nového auta, a Charley se ho snaží přesvědčit, aby odešel do světla (což je trochu problém, protože je očividné, že je to němý cvok, který rád pronásleduje smrtky do sprchy).

Tato kupa problémů ale samozřejmě není všechno, protože to by se ani nemohlo jednat o Charley Davidsonovou. Reyes se jí totiž začne znovu objevovat ve snech a varuje ji, aby po něm nepátrala, protože jeho lidské tělo zajali démoni z bran pekelných, a chtějí na něj Charley nalákat, která je portálem do samého nebe. S tím se ale samozřejmě Charley nehodlá smířit a je rozhodnutá Reyese najít a zachránit stůj co stůj.

Druhým dílem jsem na první ihned navázala, takže jsem si krásně pamatovala události z jedničky, což je jedině dobře, protože je mezi oběma díly opravdu jen krátký časový posun, ale i kdybych druhý díl četla po roce, tak by se nic nestalo, protože to nejdůležitější autorka v ději připomněla, za což má ode mě rozhodně velké plus.

Díky tomu, že se jedná o pokračování, tak čtenáře seznámila i s několika dalšími informacemi, co se týče minulosti a schopností Reyese, ale i samotné Charley. Jestli si doteď myslela, že je zkrátka jen ženou, která vidí mrtvé a vodí je na druhou stranu, tak se zatraceně spletla, protože je schopná mnohem více věcí, než tuší. A možnost objevovat to s ní stojí opravdu za to, protože je toho tolik, že by to vydalo na opravdu hodně dlouhou kapitolu.

I se všemi těmi problémy kolem, které se neustále stupňují, si ale Charley zachovává chladnou hlavu a udržuje svůj humor, který je podle mě vážně bezchybný. Už hodně dlouho mi nebyla žádná hlavní hrdinka tak sympatická jako právě ona. Mám ji opravdu moc ráda a nemůžu se dočkat, až se dostanu k pokračování, protože život této smrtky je jedna velká jízda. Skutečně nad touto sérií neváhejte a jděte do ní!

Úryvek:

Bylo už pozdě večer, když jsem vklouzla do Garrettova nemocničního pokoje. Ještě spal, a tak jsem si nabídla něco na zub z tácu, na kterém mu přinesli večeři. Mně samotné ošetřili jen pohmožděninu, on měl tři střelné rány. Takže vyhrál. Aspoň tentokrát.
„Co to děláš?“ zeptal se hlasem zastřeným únavou a sedativy.
„Jím tvou zmrzlinu,“ řekla jsem s pusou plnou vanilkové rozkoše.
„A proč mi jíš zmrzlinu?“
Ten člověk byl vážně machr na pitomé otázky. „Protože tu svou už jsem snědla.“
Rozesmál se, ale vzápětí se celý zkroutil bolestí. Pěkně dlouho ho operovali, než ho celého zalátali, ale pak ho převezli na obyčejný pokoj, protože jeho rány už nebyly životu nebezpečné. „To jsi za mnou přišla, aby ses mi dostala do kalhot?“ zeptal se.
„Žádné na sobě nemáš,“ připomněla jsem mu. „Oblékli ti holčičí šatičky s integrovaným větráním na prdelce.“ Sama jsem je na sobě měla taky, ale Cookie mi naštěstí přivezla tepláky, které jsem si oblékla pod ně.
Můj ošetřující lékař se sice dost dlouho zdráhal, ale když mu strýček Bob a Cookie slíbili, že se postarají, abych následujících dvanáct hodin neusnula, nakonec souhlasil, že mě propustí. Právě vyplňoval papíry. Bylo pozdě, ale já neměla důvod vysedávat v nemocnici, když jsem mohla sedět doma u počítače a pracovat. Anebo si těch dvanáct hodin krátit tím, že si budu na webu prohlížet Reyesovy fotky.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Beta. Moc si toho vážím!

Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu.