Recenze: Škola dobra a zla

Název: Škola dobra a zla

Autor: Soman Chainani

Žánr: Fantasy, Pohádka
Díl: Škola dobra a zla #1
Počet stran: 416
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: CooBoo

Anotace: Sofie čekala celý život na to, až ji unesou… Ptáte se kam? Do pohádky. Do Školy dobra, kde se z ní stane princezna, najde si toho pravého prince a budou spolu navěky šťastní. Tedy alespoň takový byl plán. Sofie a její kamarádka Agáta totiž pochází z Gavaldonu, městečka, kde se každé čtyři roky ztratí dvě děti. Má se za to, že je unáší Školník právě do Školy dobra a zla. Zde se z nich pak podle předurčení stanou kladné nebo záporné pohádkové postavy. Všechny děti se únosu bojí, jen Sofie tiše doufá, že právě z ní se stane krásná princezna. Ale co když se Školník splete a umístí ji do Školy zla? Může být krásná Sofie čarodějnicí? Se Sofií a Agátou poznáte, jak je nebezpečné věřit pohádkám, které vás vtáhnou do děje a nebudou chtít pustit zpět.

Recenze:

Na Školu dobra a zla jsem četla velkou spoustu vychvalujících recenzí, a protože jsem milovník pohádek, nechala jsem se zviklat a pořídila si ji taky. Neskutečně jsem se na první díl těšila, protože anotace zněla velmi slibně, a všechny ty recenze mě opravdu hodně nalákaly. Jenže…

Obávám se, že tato série nebude úplně mým šálkem kávy. I přesto, že pohádky zbožňuju a dílo, které je pohádkou zasazenou v již známých pohádkách, mi zní jako sen, nesedla jsem si s autorovým stylem. Knížku jsem měla rozečtenou skoro měsíc, protože se mi v ní vůbec nechtělo pokračovat, a když už jsem pokračovala, tak mi šlo čtení strašně pomalu kvůli malým nahuštěným písmenkům, které nesnáším (když se na stránky dívám teď s odstupem času, tak se mi ta písmenka nezdají tak malá, ale v době čtení jsem ten pocit rozhodně měla) - to mělo na mém závěrečném hodnocení taky svůj vliv, protože jsem si kvůli tomu nedokázala čtení užít.

zdroj

Nudila jsem se v podstatě hned na začátku, ale říkala jsem si, že to nevadí, že se to časem rozjede. Sice se to rozjelo, ale bohužel až na konci. Snad dvě stě padesát stran jsem téměř prospala a nevěřícně kroutila hlavou.

Strašně moc mě to mrzí, protože jsem byla přesvědčená o tom, že se mi bude Škola dobra a zla líbit a měla jsem od ní velká očekávání, ale holt mě zklamala. A přitom ten příběh není špatný! Je vlastně opravdu dobrý: Dvě nejlepší kamarádky jsou uneseny ze svých domovů a umístěny do dvou sousedních škol. Agáta, která byla vždycky outsider a všem okolo připomínala čarodějnici, najednou skončila ve Škole Dobra pro prince a princezny a Sofie, která se vždy nosila s rovnými zády a ladností pravé krásky, je nucena žít v odporné koleji pro zloduchy. Jde o pouhou záměnu, nebo dívky do svých nových škol opravdu patří?

Děj knihy se mi vážně líbil a obdivuju autora za ten nápad, ale s jeho stylem psaní jsem  se zkrátka nedokázala ztotožnit. Občas jsem si připadala, že čtu něco, co napsal můj pubertální mladší brácha, který považuje za vrchol vtipu, když si na celou místnost říhne. Protože jako pardón, ale ve chvíli, kdy se Agáta rozhodla odvést pozornost tím, že si hlasitě upšoukla, jsem opravdu musela zvednout oči v sloup. Předpokládám, že to mělo být k popukání, a několik lidí se nejspíš zasmálo, když je série tolik populární, ale já s autorem společný smysl pro humor rozhodně nemám. Co se dá dělat...

Ale abych jenom nehanila, tak kromě skvělého prvotního námětu, se mi na knize líbil i konec, který se na poslední chvíli rozjel, a zabránil mi tak odložit knihu nedočtenou, s čímž jsem si v myšlenkách občas pohrávala. Poslední řádky si připravily pro čtenáře otevřený konec, což dává smysl, když je Škola dobra a zla trilogií, takže si určitě přečtu i následující díly, ale ten první se u mě řadí k průměru – snad i lehce podprůměru. Uvidím, jak to bude s další knihou, a upřímně doufám, že je lepší, abych si trochu spravila náladu.

Úryvek:

Agáta neměla nejmenší zdání, co tohle všechno má do činění se získáním Tedrosovy lásky. Když se ale chvíli poté snažila Sofii odchytit, odžďuchly ji tři Nikdyvícky a draly se dopředu, aby se Sofie zeptaly, jak poznají tu nejlepší řepu. Ani na kurzu přežití pohádek se Agáta k Sofii neměla šanci přiblížit, protože Jůba Navěky a Nikdyvíce rozdělil.
„Musíte se naučit vidět jeden druhého jako nepřítele! První Zkouška příběhem je už za tři týdny!“ hromoval skřítek. „Abyste ji zvládli, potřebujete ovládnout pár základních kouzel. Jak jistě víte, máme více způsobů, jak provozovat magii. Některá kouzla vyžadují vizualizaci, jiná zaříkání, další pohyby rukou, dupání nohou, kouzelné hůlky, číselné formule nebo dokonce spojence! Ale jedno pravidlo se vztahuje na všechna kouzla!“
Z kapsy vytáhl nablýskaný stříbrný klíč ve tvaru labutě.
„Navěkové, vaše pravé ruce, prosím.“
Zmatení Navěkové se na sebe nechápavě podívali, ale potom poslušně nastavili ruce.
„Hmmm. Ty první.“
Agáta se zamračila, když jí Jůba popadl za ruku a sevřel jí ukazovák. „Počkejte, co to –“