Recenze: Město z kostí

Název: Město z kostí

Autor: Cassandra Clare

Žánr: Fantasy
Díl: Nástroje smrti #1
Počet stran: 416
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: První díl celosvětově velmi úspěšné šestidílné série americké autorky C. Clareové se konečně dočkal nového vydání. Tato strhující fantasy se stala předlohou pro fanoušky očekávaného filmového zpracování, které bude mít premiéru v ČR již v září letošního roku. Vydaný první díl s názvem „Město z kostí“ seznamuje čtenáře s osudy mladé hrdinky Clary Frayové. Její obyčejný život se nenávratně změní, když se v newyorském nočním klubu stane svědkem vraždy a při tom se setká s lovci stínů, bojovníky, kteří chrání lidský svět před zlými démony. Clary zjistí, že má zvláštní schopnosti a pochopí, že svět, v němž dosud žila, byl pouhým přeludem…

Recenze:
Sérii Nástroje smrti už dozajista všichni znáte. Ne každý ji četl, jak jsem se doslechla, ale jsem si jistá, že alespoň slyšel o ní každý. Já jsem ji před lety už četla ve starém vydání, ale když nakladatelství Knižní klub vydalo knihy s novými (a naprosto nádhernými!) obálkami, musela jsem se do nich pustit znovu. Tato série je koneckonců jedna z mých nejoblíbenějších, takže jsem stejně plánovala re-reading, protože já po nějaké době vždycky spoustu věcí z knih zapomenu. U prvního dílu Nástrojů smrti Město z kostí tomu nebylo jinak. Hodně situací mě tam překvapilo, protože jsem si je nepamatovala vůbec, nebo jsem si je osvěžila, protože jsem si na ně vzpomínala jen matně. Teď už ale pojďme k samotnému příběhu:

zdroj

Mladá Clary, která žije jen s matkou, se stane v klubu svědkem vraždy. Na vlastní oči vidí meč, mrtvolu i tři vrahy. Jenže zavolat policii není tak úplně možné – nikdo kromě ní samotné ty vrahy totiž nevidí. Její kamarád Simon i vyhazovač z klubu stojí hned vedle ní, ale tři puberťáky s meči, dýkami i bičem, co stojí přímo jim před nosem, nevidí. Clary už si pomalu začíná myslet, že blázní, a touží na to zapomenout. Jenže to by se jí nemohl jeden z vrahů zjevit v kavárně hned o den později. 

Clary se dozvídá o světě lovců stínů, lidí, jejichž předci před několika staletími dostali napít krve anděla Raziela, který z nich udělal ochránce lidské říše před démony. Používají magické runy, které vypadají přesně jako tetování, jež jim dodávají odvahu, léčí zranění, přidávají rychlosti či sílu, a taky je dělají pro obyčejné lidi, kteří o nich nic nevědí, neviditelné. Takže jak je možné, že je Clary dokáže vidět?

Jace, jeden z lovců stínů, je přesvědčený o tom, že musí patřit k nim, a má v sobě andělovu krev, jinak by je nedokázala vidět. Tomu nahrává i fakt, že je její matka záhy unesena démony a Clary najednou zůstává úplně sama. Chtě nechtě se musí spojit s newyorskou jednotkou lovců stínů, najít svou matku a přijít všemu na kloub.

Město z kostí jsem si nesmírně užila i při druhém čtení, protože jak už jsem psala na začátku, hodně jsem si toho nepamatovala, a to, co jsem si pamatovala, jsem si alespoň osvěžila. Už mě sice nemohlo překvapit konečné rozuzlení a šoky, které si na čtenáře autorka na konci přichystala, ale to nemění nic na tom, že se mi kniha líbila i tak. A navíc mám živě v paměti tu chvíli, kdy jsem knihu před lety otevřela poprvé. Nedokázala jsem se od ní odtrhnout a četla pořád dál a dál. Taky jsem se neustále smála nad Jaceovými hláškami, které jsem si ovšem pamatovala slovo od slova, protože jsem je při prvním čtení milovala. To ovšem neznamená, že jsem si jim nezasmála znovu, protože zasmála.

Nástroje smrti můžu doopravdy jedině doporučit, protože je budu milovat, ať už je budu číst poprvé nebo podvacáté. Stále budou patřit k mým nejoblíbenějším sériím, které z mého srdce rozhodně nezmizí.

Úryvek: 
Čarodějnice si odfrkla. „Láska, která se zvrtla. To je to nejhorší.“
Jace po této větě vydal tichý, téměř neslyšný zvuk – uchechtnutí. Dorotea nastražila uši jako kočka. „Co je tu legračního, chlapče?“
„Co vy o tom víte?“ řekl. „Myslím o lásce.“
Dorotea sepjala své jemné bílé ruce v klíně. „Víc, než bys hádal,“ řekla. „Copak jsem ti nečetla budoucnost z čajových lístků, lovče stínů? Už ses zamiloval do nesprávné osoby?“
Jace odpověděl: „Bohužel, mou láskou jedinou jsem stále já sám.“
Dorotea zařvala smíchy. „Aspoň se nemusíš bát odmítnutí, Jacei Waylande,“ řekla potom.
„Ne tak docela. Občas si dám košem, aby to nezačala být nuda.“
Dorotea se znovu rozesmála. Clary ji přerušila. „Asi byste ráda věděla, proč jsme přišli, madam Doroteo.“
Dorotea se uklidnila a utřela si oči. „Předpokládám,“ opáčila, „že jste sem přišli kvůli mé milé společnosti. Nebo se snad pletu?“

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.

Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu. (Aktuálně s 20% slevou a poštovným zdarma ;))