Recenze: Příliš mnoho Kateřin

Název: Příliš mnoho Kateřin

Autor: John Green

Žánr: Young adult
Počet stran: 240
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Yoli

Anotace: Colin byl odjakživa mimořádně chytrý. Jenže pomůže mu genialita k tomu, aby se dočkal štěstí v lásce? Zatím všechny Kateřiny se s ním rozešly. Snad by měl na Shakespeara radši zapomenout?! Je léto a Collinovi skončila škola. Už zase je sám a bolí to. Ale třeba je to taky úžasná příležitost. Možná by měl vzít život do svých rukou a vyrazit na prázdninovou cestu... John Green, brilantní, vtipný a palčivě upřímný autor bestsellerů, inspiroval svými díly novou generaci čtenářů. 




Recenze:

Jak nejspíš víte, Johna Greena ještě doháním, protože jsem ho začala číst teprve nedávno, ale zatím jsou v češtině vydané čtyři jeho knihy a já už mám přečtené tři, což je pěkné, ne? Dlouho jsem se rozhodovala, jestli si mám jako další jeho knihu přečíst právě Příliš mnoho Kateřin nebo Greenovu nejznámější knihu Hvězdy nám nepřály. Nakonec to dopadlo tak jako vždycky – a to tak, že se mi nechtělo brečet, takže jsem sáhla právě po Kateřinách a jsem za to nesmírně ráda!

Knihu jsem slupla jako malinu, přečetla jsem ji během pár hodin, kdy jsem ji ani jednou neodložila. Není to žádný napínavý příběh s úžasnou pointou a šokujícím vyvrcholením, vlastně je to dost předvídatelný příběh, který je ovšem tak milý, až se mi z toho srdce tetelilo radostí a vůbec jsem se od něj nechtěla utrhnout.

zdroj

Hlavní hrdina Colin je neskutečně chytrý a to tak, že tím všem kolem leze pěkně na nervy. Zkuste si představit Sheldona z Teorie velkého třesku, i když Sheldon je mnohem chytřejší a otravnější. Je to takový víceméně nespolečenský tvor, který občas neví, co si se sebou má počíst. Jeho chytrý mozek na něm ovšem není to nejzajímavější – má totiž úchylku na jméno Kateřina. Pokud se to bude počítat už školky spolu s láskami, které trvaly i jen dva dny, měl Colin už devatenáct přítelkyň a všechny do jedné se jmenovaly Kateřina.

A příběh začíná právě ve chvíli, kdy se s Colinem poslední z jeho Kateřin rozešla, a on se utápí v sebelítosti. Přesně v tu chvíli na scénu nastoupí Hassan (Můžu si ho mimochodem vzít domů? Prosím!), Colinův nejlepší kamarád, a oba se rozhodnout, že spolu vyrazí autem na prázdniny, kam je volant povede. Až takhle jednou zakotví v malém americkém zapadákově, který má změnit pohled na svět jich obou… 

Příliš mnoho Kateřin je opravdu jednohubka, kterou rychlí čtenáři spořádají i za dvě hodiny, jak jsem se dočetla. Mně to trvalo poměrně déle, protože nejsem tak rychlý čtenář, ale to nemění nic na tom, že jsem si knihu neskutečně užila a ani na chvíli bych čas strávený jejím čtením neměnila. U knihy mi bylo místy těžko, jak už to tak u Greenových knih bývá, ale mnohem delší dobou jsem se spokojeně usmívala a hlavně se hlasitě smála. Opravdu jsem tady chytala jeden výbuch smíchu za druhým a děkovala bohu, že jsem byla sama doma, jinak by si o mně nejspíš všichni mysleli, že jsem cvok.

Pokud se někdo z vás bojí Greena číst kvůli depresivním tématům, která si vybírá, do Kateřin se můžete s klidem pustit, protože tahle knížka vás rozhodně nerozbrečí. A jestli, tak jedině smíchy, k čemuž jsem já osobně neměla daleko.

PS: Jestli jste stejně jako já slyšeli varování, že je v knize hodně matiky, tak vězte, že je to v klidu. Já matiku nesnáším a rozumím jí asi jako slepej houslím, takže mi můžete věřit, když říkám, že tam byly občas jen nějaké zmínky. Veškerá matematika totiž skončila v dodatku na konci svazku, který číst vůbec nemusíte (což v knize podotýká i sám John Green). Já jsem ho s radostí poslechla a matematický dodatek ignorovala ;)

Úryvek: 
„Já jsem hrozně čestná,“ skočila Lindsey matce do řeči.
„Až zbytečně moc, miláčku. Ale je to tak. Takže vy ty lidi rozpovídáte a budete mít spíš problém je umlčet, to mi věřte. Chci každý den dostat nových šest hodin nahrávek. Ale snažte se je směřovat k opravdové historii, když to půjde. Dělám to pro svoje vnoučata, nesbírám drby.“
Lindsey zakašlala, zamumlala: „Sračky,“ a zakašlala znova.
Hollis vykulila oči. „Lindsey Lee Wellsová, teď hned hodíš do trestné lahve čtvrťák za sprosté slovo!“
„Kurva,“ řekla Lindsey. „Do prdele. Hovno.“ Došla ke krbu a hodila do sklenice dolarovou bankovku. „Promiň, Hollis, nemám drobné.“ Colin se prostě musel zasmát; Hollis se zamračila.
„No, tak už jděte,“ prohlásila. „Šest hodin nahrávek, a do večeře ať jste zpátky.“