Recenze: Šachovnice bohů

Název: Šachovnice bohů

Autor: Richelle Mead

Žánr: Dystopie, Sci-fi a fantasy
Díl: Věk X #1
Počet stran: 544
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Domino

Anotace: V blíže neurčené budoucnosti se vinou náboženských extrémistů svět dostal nebezpečně blízko k samotné hranici zkázy. Následný vývoj událostí připravil velkou chvíli pro Justina Marche, detektiva se specializací na náboženské skupiny, který byl ovšem po zásadním profesním selhání poslán do exilu. Sám je překvapen, že dostává druhou šanci, a v doprovodu Mae Koskinenové se vrací do Republiky spojené severní Ameriky, aby tam splnil nejvýznamnější misi svého života. Mae byla vychována jako příslušnice aristokratické kasty, ovšem nyní je členkou nejelitnější a nejděsivější jednotky v armádě. Vyniká nejen uměle vylepšenými schopnostmi a reflexy, ale také mrazivě dokonalou krásou, což je paralyzující kombinace – zejména pro samotného Justina.
Společně jsou nasazeni k případu série rituálních vražd a oba si brzy uvědomí, že je pátrání vystavilo strašlivému nebezpečí. Jak totiž jejich vyšetřování pokračuje, shlukují se kolem nich neznámí nepřátelé. Justinovi a Mae se brzy potvrdí neblahé tušení, že kdesi v neznámu se chystají k úderu tajemné mocné síly: vyčkávají na svou šanci zmocnit se vlády nad světem. A pokud se jim to podaří, lidé se stanou pouhými figurkami na šachovnici samozvaných bohů.

Recenze:

Jak asi víte, miluju Richelle Mead. Tato autorka je pro mě top mezi všemi spisovatelkami a jsem schopná od ní přečíst naprosto všechno. Právě proto jsem dlouho plánovala pustit se do její nové série Věk X. Už podle anotace je to něco zcela jiného, než co normálně píše – ano, sice je stále v žánru sci-fi a fantasy, ale tentokrát je to i dystopie a mnohem, ale opravdu mnohem propracovanější a složitější svět než taková Vampýrská akademie nebo Sukuba. 

Věk X se soustředí na blíže neurčenou budoucnost, kdy se lidská společnost již dokázala vzpamatovat z „Úpadku“ a viru, který vyhubil polovinu populace. Spojené státy americké se již nenazývají USA, ale společností RUNA a mají obrovské množství zákonů. Jsou nejvyspělejší zemí s vynikajícími technologiemi, pokrokem prudce letícím vzhůru a bezpečnými ulicemi, kde se nikdo nemusí bát zbraní. Na druhou stranu v zemi ale existují genetické zákony, které svým obyvatelům zakazují míchání s cizími rasami s jinými geny, a taktéž je to země striktně ateistická, která nevěří v žádné bohy. A právě v tomto světe žije Mae Koskinenová, členka nejlepší armádní jednotky, která je vyslána do Panamy, poněkud zaostalého souseda RUNA, aby odtamtud přivezla doktora Justina Marche, experta na náboženské skupiny, který v Panamě zakotvil před čtyřmi lety, když tam byl vyslán do exilu.

zdroj

Justin dostane příležitost vrátit se a žít znovu ve své rodné zemi pod podmínkou, že dokáže vyřešit vraždy, které se už několik měsíců dějí na území RUNA, z nichž jsou podezřelé právě fanatické náboženské skupiny, kterým rozumí jako nikdo. Mae je na základě porušení jednoho z pravidel stáhnuta ze své obvyklé služby a za trest přidělena k Justinovi jako ochranka na dobu neurčito. A pořádná jízda může začít.

Musím se přiznat, že když jsem začala číst a zjistila, do jakého světa mě to Richelle hodila, trochu jsem se vyděsila. Ne kvůli tomu, že jde o zcela jiný svět v budoucnosti, protože dystopie mám ráda, ale kvůli tomu, že jsem se v něm naprosto ztratila. Na všech stránkách to tam létalo slovy typu plebejec, Valkýra, pretorián, kastář, patricijka, Gemman, provincie, kain a spoustu dalších. Po několika kapitolách jsem se i začala sama sebe ptát, jestli si ze mě náhodou nedělá Richelle srandu, protože jsem nemohla uvěřit tomu, že by zrovna ona napsala knihu ze světa, ve kterém se nikdo nevyzná. Naštěstí to tak nezůstalo věčně, protože se ukázalo, že to byl účel. Všechny tyto termíny postupně vysvětlovala a některé z nich pochopil čtenář z kontextu sám, takže za nějaký čas se vše prosvětlilo a najednou bylo ve Věku X uklizeno. Sice jsem byla na začátku naštvaná, ale takhle zpětně musím přiznat, že to Richelle udělala moc pěkně – asi měla při psaní náladu na pozlobení svých fanoušků.

Hlavními postavami v příběhu jsou bezesporu Justin s Mae, kteří se nepravidelně střídali jakožto lídři vyprávění. To se mi moc líbilo, protože každý z nich pochází z jiného prostředí a má jiné poslání, takže bylo rozhodně skvělé poznat pohled na současnou společnost jich obou. Kromě nich ale pár kapitol dostala i teprve šestnáctiletá Tessa, provinční dívka, kterou s sebou Justin přivezl z Panamy na studentské vízum. Tolik prostoru jako její opatrovník a Mae rozhodně nedostala, ale je jisté, že s ní Richelle do budoucna počítá a přichystala pro ni něco velkého – a já jsem opravdu zvědavá, co to bude.

Na další díly z této série se moc těším, protože věřím, že další knihu si užiju ještě víc, když už budu vědět, o co jde, a budu znát všechny termíny. Jakmile ten svět totiž pochopíte, budete se úžasně bavit, takže pro mě Richelle nadále zůstává perfektní autorkou a už se nemůžu dočkat, až budu ve čtení jejích knih pokračovat.

Úryvek:

Zkoumal ji tak, až měla pocit, že ji doslova probodává pohledem. „Hele, ty nordská devítko, když jsi vyrůstala, muselas být jako růže mezi trním, co? Nevím, jak ani proč jsi odešla, ale je mi jasné, že tě tvoje rodina musela ukazovat jako na přehlídce.“ 
Mae mu nehodlala udělat radost a říct mu, že má pravdu, ale zrovna tohle nebylo těžké uhádnout. „Jo.“ 
„A líbilo se ti to?“ 
„Někdy ano,“ odpověděla upřímně. 
„A neunavovalo tě to? Muset se pořád usmívat, pořád mluvit slušně? Vědět, že se na tebe pořád někdo dívá a pořád tě soudí? Vědět, že všechny přitahuje, co jsi zač, ne kdo vlastně jsi?“ 
Jeho schopnost něco takového dokonale popsat byla ohromující, a zároveň ji znervózňovala. I tentokrát ale odpověděla po pravdě. „Jo.“  
Rozpřáhl paže. „No a to je ono. Právě sis uvědomila, jak se cítí Gemman v Panamě.“

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Dobré knihy.

Knihu si můžete zakoupit v jejich e-shopu (Aktuálně s 26% slevou ;))