Recenze: Pět

Název: Pět

Autor: Ursula Poznanski

Žánr: Thriller
Díl: Beatrice Kaspary #1
Počet stran: 320
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace: Na pastvině leží mrtvá žena. Zavražděná. Na chodidlech má vytetované souřadnice. Na označeném místě čeká příšerný nález: ruka zatavená do plastové fólie a hádanka, jejíž řešení vede ke schránce s další uříznutou částí těla.
V mimořádně ohavné formě geocachingu, moderní hře hledání pokladů s pomocí navigace, posílá vrah dvojici kriminalistů k dalším částem mrtvol.
Vyšetřovatelům ubíhá čas, tuší, že teprve na poslední zastávce dostanou do rukou zásadní dílek puzzle…

Recenze:
Kolem knihy Pět byl a řekla bych, že stále je, veliký boom, a vzhledem k tomu, že já mám Ursulu Poznanski opravdu moc ráda, je jenom pochopitelné, že jsem se touto její novou knihou taky nechala zlákat. Navíc ta obálka je prostě dokonalá!

Když se začaly rojit recenze ostatních, které knihu vychvalovaly do nebes a v drtivé většině případů ukazovaly nejvyšší hodnocení, těšila jsem se na čtení ještě víc. A když jsem číst začala, byla jsem opravdu hodně překvapená. Neviděla jsem na knize nic tak úžasného, co tvrdili ostatní. Kniha se mi samozřejmě líbila, to nepopírám, ale nenašla jsem v ní nic extra, kvůli čemu bych měla jít do kolen. Právě proto jsem byla dokonce trošku zklamaná, protože jsem očekávala něco víc.

zdroj

Určitě jde o jinou detektivku, než jsou všechny ostatní, protože zasadit vraha a oběti do populární hry geocaching je vážně originální, ale i přesto jsem z knihy nebyla tak unešená, abych kolem ní dělala takové haló. Ursula ale bezpochyby umí člověka nalákat, protože jsem měla dokonce nejednou chuť popadnout navigaci a jít lovit nějakou kešku, ale pak jsem si vždycky vzpomněla na to, jak jsem líná, a sešlo z toho :D Ale třeba jednou…

Když se ovšem příběh přehoupl přes polovinu, pochopila jsem, co na příběhu všichni čtenáři viděli. Neuvěřitelně se to rozjelo, napětí stouplo a já dostala dokonce strašidelné mrazení do těla. Ta otočka pro mě byla fakt obrovská, skoro o sto osmdesát stupňů, a zklamání mě v tu ránu přešlo. Vystřídalo ho pravé a nefalšované nadšení.

Beatrice byla skvělá hlavní postava, kterou jsem si ihned oblíbila, i když je pravda, že občas by si mohla od práce odpočinout a věnovat se trochu víc svým dětem. Její exmanžel byl na zabití a fakt jsem ho nesnášela od první chvíle, ale musela jsem mu dát za pravdu v tom, že by s nimi mohla být Bea jakožto matka trochu víc.

Florin, její parťák, byl taky sympaťák a – nebudu lhát – přála bych si, aby se v dalších dílech dal s Beou dohromady, protože by jim to moc slušelo. Sice nevím, jak budou další díly z této detektivní série vypadat, protože už nepůjde o geocaching, ale o nějaké jiné případy, které už nemusí být tak originální, ale i kdyby Ursula sklouzla k obyčejné detektivce (což si nemyslím), bylo by mi to jedno, protože od ní bych přečetla fakt všechno.

Pokud někdo nad koupí knihy Pět stále ještě uvažujete, ihned toho nechte a mažte do knihkupectví, protože na vás čeká pěkně mrazivý příběh, který si zamilujete!

Úryvek: 
„Jedu domů,“ rozhodla se s lítostivým pohledem na čajovou konvici. „Musím pátrat na internetu. Máme nový souřadnice a já prostě nevěřím, že tam není nic k nalezení,“ dodala.
„Ale nehodláš tam jet sama, že ne?“
Zasupěla. „Co bych tam dělala uprostřed noci? Nezdá se mi, že bych mohla zakopnout o něco, co jsme za dne přehlídli.“
Florin ji objal a propustil. Jen chvilku byla zklamaná, že se ji alespoň nepokusil přemluvit, aby zůstala.
V jejím bytě bylo dusno, protože ráno zavřela všechna okna. Beatrice zatoužila přesunout s notebookem na balkon, ale kdykoli vyšla ven, měla pocit, že je pod dohledem.
Samozřejmě si to namlouvala. Přesto jí bylo líp uvnitř v bytě, pochopitelně s vědomím, že jsou dveře zamčené. Postavila notebook na konferenční stolek a na geocaching.com zadala poslední souřadnice. Žádná keš v okruhu čtyř kilometrů. Nalogovala se do Liebscherova účtu a propočítala jeho zápisky, i když přesně nevěděla, co vlastně hledá.