25. května 2015

pondělí, května 25, 2015
10 komentářů štítky , , , ,
Název: Papírová města
Autor: John Green
Žánr: Young adult
Počet stran: 288
Rok vydání: 2014
Nakladatelství: Yoli

Anotace: Po úspěchu románů Hvězdy nám nepřály a Hledání Aljašky vychází nyní v českém překladu další dílo veleúspěšného autora Johna Greena, který si i u nás bleskurychle získal početný fanklub. Hrdinou je Quentin Jacobsen, normální, tak trochu bojácný kluk, který má od dětství rád nespoutanou Margo. Ta mu pak jednoho dne nečekaně zaklepe na okno a vtáhne ho do podivuhodného dobrodružství. Když dívka další dny ve škole chybí, Quentin začne pátrat a brzy si uvědomí, že pro něj zanechala určité stopy. Znal vlastně Margo? A co jsou papírová města, s nimiž se nyní stále setkává? Oblíbený autor přináší brilantní příběh nabitý upřímnými emocemi, který nenechá čtenáře chladným.

Recenze:
Po Hledání Aljašky tu jsem s další Greenovou knihou a to s Papírovými městy. Asi se divíte, že čtu všechno možné, jen ne jeho největší úspěch v podobě Hvězd, ale já u Hvězd vím, že mě pořádně psychicky vydeptají a na to teď opravdu nemám. Poslední dobou je toho na mě moc, takže si je šetřím na prázdniny, až budu odpočatá a v klidu. Teprve pak se můžu pustit do takovéhle bomby. 

zdroj
Teď už ale k Papírovým městům. Když se ohlédnu, tak mě mrzí, že jsem dala Aljašce plný počet bodů, protože i přesto, že se mi hodně líbila ve chvíli, kdy jsem ji četla, teď už bych nějaký ten bodík strhla, protože Papírová města se mi líbila mnohem víc. 

Většina názorů tvrdí, že jsou Města Greenovou nejslabší knihou, ale s tím musím absolutně nesouhlasit. Já jsem se do této knihy zamilovala (a není to jen kvůli té naprosto dokonalé obálce). 
Hlavní hrdina Quentin mi přišel stejně sympatický jako Miles z Aljašky, možná i víc. U holek už jsem to měla trochu pomotané, protože zatímco na začátku mi Margo přišla naprosto dokonalá a měla jsem ji opravdu ráda, na konci mi začala lézt na nervy, takže v konečném výsledku mám asi radši Aljašku. 

Byla jsem na tom přibližně stejně jako hlavní hrdina. Když se pokoušel Margo najít a chodil po drobečcích, které za sebou zanechala, užívala jsem si to a vrtěla hlavou nad tím, jak na to mohl přijít, protože ty stopy nebyly zrovna kvalitní. Na konci se vysvětlilo proč a právě v tu chvíli mě Margo ztratila. Ve chvíli, kdy přestala být záhadou a ukázala se v plném světle, už mi tak super nepřipadala. 

Green opět nezklamal a vybral si téma, které vás donutí přemýšlet nad životem, který vedete, což je opravdu neskutečné. Nechápu, jak to Green děláš, že k tomu své čtenáře v takovém masovém dominu přiměje. Má za to můj neskonalý obdiv. 

Co mě ovšem na knize oslovilo nejvíc, byl použitý humor. U Hledání Aljašky jsem se taky nejednou zasmála, ale v porovnání s Papírovými městy to bylo nic, protože tady jsem se smála snad pořád. Quentinovi kamarádi Ben a Radar byli naprosto skvělí, a když byli všichni pohromadě, pokaždé někdo z nich musel říct nějakou kravinu, u které jsem vyprskla smíchy. Opravdu jsem se u téhle knihy nesmírně pobavila a můžu si být jistá, že jsem Města nečetla naposledy.

Úryvek: 
„DEJ MI NĚCO, NEBO SE VYČURÁM NA SEDADLO, A DĚLEJ!“ 
„Kristepane,“ uleví si Radar a odepne si pás. Přeleze dozadu, nakloní se do kufru a otevře ledničku. Vrátí se na své místo, natáhne se dopředu a podá Benovi pivo. 
„Zaplaťpánbůh, že je v láhvi,“ prohlásí Ben, obalí si ruku talárem a odšroubuje uzávěr. Stáhne okénko a já vidím v zrcátku, jak pivo letí vzduchem kolem okénka a cáká na dálnici. Benovi se povede dostat láhev pod talár, aniž nám předvede ty údajně největší koule na světě, a pak všichni sedíme a čekáme, příliš znechucení, než abychom se dívali. 
Lacey řekne: „A fakt to nemůžeš vydržet?“, když vtom to všichni uslyšíme. Nikdy předtím jsem ten zvuk neslyšel, ale i tak ho poznám: zvuk moči dopadající na dno láhve od piva. Zní to skoro jako hudba. Nechutná hudba s hodně rychlým rytmem. Podívám se po Benovi a vidím v jeho očích úlevu. Usmívá se a kouká do prázdna. 
„Čím dýl čekáš, tím lepší je to pocit,“ prohlásí. Zvuk se brzo změní z cinkotu čuránek o láhev na zurčení čuránek o čuránky. A pak Bena pomalu přejde úsměv. 
„Brácho, potřebuju ještě jednu flašku,“ řekne najednou. 
„Další flašku, honem!“ křiknu.



 


Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This



10 komentářů:

  1. Skvělá recenze :) Papírová města mám v plánu si přečíst a vidím, že se mám na co těšit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! :) No a u Greenových knih je to těžké, každý má mezi nimi jiné favority, ale mně se Papírová města vážně moc líbila :)

      Vymazat
  2. Pěkná recenze, ale stejně se do toho Greena ještě pouštět nebudu, možná časem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Že se vyhýbáš zrovna Greenovi, na toho by ses měla vrhnout po hlavě :D

      Vymazat
    2. píšu to do svého čtenářského deníku a u každého titulu mám problém s pár body, ale asi ten , který bych mělabýt schopná říct a nejsem je literární druh. Co mám napsat k tomuhle o.O :)

      Vymazat
    3. Literární druh je určitě epika :) Poezie ani drama to není ;)

      Vymazat
    4. díky :) já prostě ty duhy a žánry nedávám, přitom čtu hodně :D

      Vymazat
  3. Já mám hrozně moc ráda všechny knížky od Greena ♥ zkrátka nedokážu si vybrat, která je nejlepší. Papírová města se mi moc líbila a mám to stejně jako ty, na konci jsem Margo už nemusela.
    Jinak když si to porovnám s filmem tak mi ve filmu některé scény opravdu chyběly a nebo i pro někoho nepodstatné detaily, ale pro mě důležité věci. :) jinak moc pěkná recenze! :)
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Mně film vyhovoval, vlastně jsem s ním byla dost spokojená, zase tolik mi nevadilo, že tam něco vynechali. Ale knížka je lepší, to je pravda :)

      Vymazat

Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)