Recenze: Pád noci

Název: Pád noci

Autor: Alexander Stainforth

Žánr: Fantasy
Díl: Pád noci #1
Počet stran: 200
Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Čas

Anotace: Rachel Adamsová unikla před dvanácti lety ze spárů sériového vraha. Traumatický zážitek ji poznamenal natolik, že se rozhodla obětovat soukromý život a soustředit se jen na kariéru novinářky ve Washingtonu. Ta se však nevyvíjí očekávaným směrem, a tak využije pracovní nabídky svého přítele ze studií Charlieho Parkera a odjíždí do kanadského Edmontonu, kde si konečně přiznává, co k Charliemu cítí. Jejich láska ji osvobozuje od minulosti a naplňuje ji štěstím, které dosud nepoznala.
Krátce poté jí však někdo začne usilovat o život. Někdo, kdo ji velmi dobře zná a neštítí se použít jakékoli prostředky k tomu, aby mu patřila. Kolo zběsilých událostí se roztáčí a Rachel si musí vybrat, komu uvěří. Bude to agentka FBI, která Charlieho označila jako podezřelého, nebo temný přízrak s rudýma očima, jenž už jí kdysi zachránil život?
Rachel ví jediné: konec je nablízku – a ona musí udělat všechno pro to, aby zachránila nejen svou duši…

Recenze:

Pád noci mě zaujal už jen svou obálkou, a když jsem si přečetla anotaci, hned jsem věděla, že tohle bude přesně šálek mojí kávy. Kniha totiž slibovala dvě věci, které mám u knih úplně nejradši – fantasy a pěknou dávku akčních scén. I přesto jsem ale od knihy nečekala nic ohromného, co by mě posadilo na zadek, protože autor je pro mě naprostou novinkou, i když už má kontě nemalou řádku knih. Po tom, co jsem zjistila, že je ve skutečnosti Čech, jsem se ale zase tolik nedivila, protože já se v prostředí českých spisovatelů moc neorientuju.

Upřímně na sebe ale prásknu, že jsem po dočtení skončila hodně překvapená. Čekala jsem, že se mi knížka bude líbit, jen jsem nečekala, že se mi bude líbit tolik. Pokud nebudu počítat prolog, tak příběh na začátku vypadal jako obyčejná romance, které já moc

zdroj

nemusím, ale nenechala jsem se odradit, protože jsem věděla, že se to rozjede. A taky, že jo. Nedlouho po začátku přišly slíbené zvraty a já se pořádně bavila. Když jsem se dostala asi přibližně do poloviny knihy, bylo nějak kolem jedenácté večer a já byla úplně sama doma, protože brácha i rodiče byli pryč, a já se normálně při čtení bála! 

To mě hodně překvapilo, protože když nebudu počítat nedávno přečtené Saeculum, tak se mi už hodně dlouho nestalo, abych se u nějaké knihy klepala strachy. Kdybych nebyla doma sama, tak by to možná dopadlo samo, ale já jsem sama byla a opravdu jsem se chvílemi musela začít smát nad svou vlastní hysterií. Za to má u mě autor opravdu velký obdiv a určitě se poohlédnu po nějakých jeho dalších titulech.

Rachel byla z mého pohledu velmi sympatická hlavní hrdinka a Charlie jí skvěle sekundoval. Nejvíc si mě ale asi získala postava Johna, na čemž se opět ukazuje moje závislost na vedlejších postavách, které mám ve valné většině vždycky radši než hlavní protagonisty. Na druhou stranu se tam objevily i postavy, u kterých mě autor přiměl k tomu, abych je z hloubi duše nenáviděla, což bylo beze sporu účelem, který mu u mě vyšel na jedničku.

Konec byl na můj vkus hodně otevřený, ale vzhledem k tomu, že Pádem noci příběh nekončí a autor pracuje na dalším díle, nebudu se zlobit a počkám si na pokračování. Už teď si jsem ale jistá, že pro mě bude čekání utrpení, protože jsem opravdu hodně napnutá, jak to bude pokračovat. Snad se nebude se psaním loudat jako George Martin a další kniha tu bude co nevidět.

Úryvek: 
Natáhla se po ovladači, který Charlie včera zanechal na rohu křesla, když se hluk ozval znovu. Tentokrát to znělo jako škrábání a Rachel se nesmírně vyděsila. 

Vrátila se do kuchyně, odstavila pánev z keramické desky a vzala do ruky dlouhý ostrý nůž, který trčel v nerezovém stojánku vedle dřezu, plného nádobí po včerejší oslavě. Večer už se nechtěla zabývat nepořádkem, a upřímně – ani teď jí nedělal tu nejmenší starost. 

Hluk u dveří nabíral na intenzitě a Rachel napadlo, jestli by se neměla štípnout do paže, aby se ujistila, zda stále nesní. 

Postupovala ke vchodovým dveřím krok po kroku. A s každým přiblížením jí bušilo srdce rychleji. 

„Je…“ Odkašlala si a nadechla se z plných plic. „Je tam někdo?“ 

Lomoz na chvíli ustal. A pak se zdálo, jako by něco s nebývalým hlukem vyrazilo ode dveří. To jí dodalo trochu odvahy. Postoupila až ke dveřím, otočila klíčem, který byl v zámku, a prudce otevřela.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Čas. Moc si toho vážím!