3. února 2015

Název: Hunger games: Síla vzdoru
Autor: Suzanne Collins 
Žánr: Dystopie
Díl: Hunger Games #3
Počet stran: 342
Rok vydání: 2011
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být.
Proti všem očekáváním přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo povstání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo…

Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká...


Recenze:
Závěrečný díl ságy Hunger games… Co o něm můžu říct? První díl se mi neskutečně líbil, druhý ještě o chlup víc. Proto není divu, že jsem kvůli tomu poslednímu nemohla skoro dospat. Jenže…  

Ani si nepamatuju, kdy jsem byla naposledy kvůli knížce takhle moc zklamaná. Síla vzdoru není špatná, opravdu ne, ale po těch předchozích dvou dílech jsem od ní zkrátka čekala mnohem víc. Vím, že vraždění v aréně je dost vážné téma, ale i tak musím napsat, že Síla vzdoru byla na můj vkus vážná až moc. Možná mi právě chyběla ta aréna, kdo ví, ale zkrátka jsem nebyla příběhem ukojená.

Přišlo mi, že autorka nedělala nic jiného, než popisovala probíhající válku a všechnu tu politiku, co ji doprovázela, a to mě zkrátka nebavilo. Byla jsem spokojená pouze u těch vedlejších dějů jako vzájemné podpírání a držení se na nohou nových přátel Katniss a Finnicka, vývoj Katniss od soutěžící v Hladových hrách k symbolu celé revoluce, Peetovu pozměněnou psychiku a jeho snahu udržet sám sebe pod kontrolou apod. Problémem je, že zase tolik „vedlejšáků“ tam ale nebylo. Kniha se vážně soustředí hlavně na válku.

V žádném případě od třetího dílu nikoho neodrazuju ani netvrdím, že je kvůli němu celá sága zkažená – to chraň bůh! Hunger games je bezpochyby jedna z nejlepších knižních sérií, jakou jsem kdy četla, a i třetí díl ode mě dostane docela vysoké hodnocení, takže se mou kritikou nenechte zmást. Jsem zkrátka jenom zklamaná, protože jsem si to představovala trochu jinak.

Dost mě naštvaly i smrti některých lidí. Vím, že v prvním i druhém díle umíraly postavy taky po desítkách, ale to šlo o arénu a já věděla předem, že se s většinou z nich rozloučím. Tady už ale byli všichni mimo arénu, mimo Kapitol a v rámci mezí v bezpečí. Nechtěla jsem se s nikým z nich loučit. Vím, byli ve válce a k válce oběti zkrátka patří, a taky to tak beru, ale i přesto mě dvě smrti pořádně namíchly a zasáhly. Nebudu psát které, protože i když je Hunger games dostatečně profláknutá série a každý o ní minimálně alespoň slyšel, stále je mezi námi pár lidí, kteří se na ni teprve chystají, takže nechci zbytečně spoilerovat.

I přes mé zklamání mě autorka potěšila úplným koncem. Při čtení nebo psaní jsem sice sadista, ale i tak zbožňuju happy-endy. Je mi jedno, co autoři s postavami provádí během knihy, hlavně pokud je dovedou ke šťastnému konci. A to Suzanne, když lehce přimhouřím oči, udělala, takže nakonec jsem byla spokojená. Sice se šrámy zklamání v srdci, ale spokojená.

Úryvek:
Můžeme dostat kávu?" ptá se Finnick.
Rozdávají nám hrnky s horkou tekutinou. Dívám se na odporně černou břečku. Nikdy jsem nebyla velký příznivec kávy, ale hádám, že mi pomůže udržet se na nohách. Finnick mi do ní přilévá trochu smetany a sahá po cukřence. Dáš si kostku cukru?" ptá se mě svým starým svůdným hlasem. Jako při setkání -  tehdy mi Finnick taky nabídl cukr. Mezi koni a bojovými vozy, v kostýmech a maskách určených pro davy Kapitolanů. Než jsme se stali spojenci. Než jsem poznala, co ho udržuje v chodu. Ta vzpomínka mi vykouzlí ve tváři úsměv. Jen si vezmi, zlepšuje to chuť," dodává Finnick normálním hlasem a hází mi do hrnku hned tři kostky.
Když se otáčím, abych se šla připravit, všímám si Hurikána, který nešťastně sleduje mě a Finnicka. Co mu zase přeletělo přes nos?  

 

 



Email This Share to Facebook Share on Google Plus Share to Twitter Pin This



0 komentářů:

Okomentovat

Máš-li něco na srdci či na jazyku, střílej. Za každý komentář budu vděčná, beru i kritiku ;)