Recenze: Apollónův pád - Utajené orákulum

Název: Apollónův pád - Utajené orákulum

Autor: Rick Riordan

Žánr: Fantasy, Young adult
Díl: Apollónův pád #1
Počet stran: 360
Rok vydání: 2016
Nakladatelství: Fragment

Anotace: Jak nejlíp potrestat boha? Tím, že z něj uděláte smrtelníka! Přesně tak dopadl Apollón, patron světla, slunce, léčitelství, umění, lukostřelby, poezie, tance a také proroctví. LUP! – a z víc než čtyři a půl tisíce let starého boha je šestnáctiletý kluk. Místo luxusu a nádhery na hoře Olympu se válí ve smradlavé newyorské popelnici. Bez božských schopností se v obyčejném světě těžko přežívá, zvlášť když je spousta těch, kdo by se ho rádi zbavili nadobro. Pokud chce z téhle bryndy vyváznout se zdravou kůží a dostat se zpět mezi bohy, musí přesvědčit Dia a získat jeho ztracenou přízeň. Existuje jen jediné místo, kde může hledat pomoc: základna moderních polobohů známá jako Tábor polokrevných!

Recenze napsána pro ČBDB, kde si ji taky můžete přečíst.

Úryvek:

„Ty kytky…“ Chraptěl jsem, jako bych se v tom snu nadýchal kouře. „Ty jsou z Delosu, mého posvátného ostrova.“

„Jo,“ přisvědčil ten mladík. „Rostou jenom ve srubu číslo sedm a kolem – ve tvém srubu. Víš, kdo jsem?“

Prohlížel jsem si jeho tvář. Ten klid v očích, mírný úsměv na rtech, to, jak se mu vlasy kroutily kolem uší… Nejasně jsem si vybavil jednu ženu, zpěvačku country jménem Naomi Solaceová, se kterou jsem se seznámil v Austinu. Když jsem si na ni teď vzpomněl, začervenal jsem se. Mému puberťáckému já připadal náš románek jako něco, co jsem viděl kdysi dávno ve filmu – v nepřístupném filmu.

Ale ten kluk byl jistě Naomin syn.

A to znamenalo, že i můj syn.

Což mi připadalo hrozně, hrozně divné.

„Ty jsi Will Solace,“ vyhrkl jsem. „Můj, no… hm –“

„Jo,“ potvrdil Will. „Je to divný.“

Čelní mozkový lalok mi udělal v hlavě kotrmelec. Naklonil jsem se na bok.

„Tak pr.“ Will mě ustálil. „Zkoušel jsem tě uzdravit, ale popravdě, nevím, co je s tebou špatně. Máš krev, ne ichor. Zranění se ti hojí rychle, ale životní funkce máš úplně lidské.“

„To mi ani nepřipomínej.“